Tento text zkoumá vztah mezi jednotlivými myšlenkami a filosofickým systémem, přičemž myšlenky přirovnává k orgánům či buňkám v živém organismu. Autor zavádí pojem filosoféma pro označení takové myšlenky, která je využitelná při budování filosofie. Poukazuje na to, že některé myšlenky jsou natolik autonomní, že je lze přenášet mezi různými systémy, zatímco jiné vyžadují adaptaci nebo jsou zcela nekompatibilní. Klíčovým prvkem pro tvorbu pravé filosofie (orthé filosofia) je jemný smysl pro rozpoznání této kompatibility. Rozhodnout o tom, zda je určitá myšlenka filosofématem, je však často možné až zpětně, po jejím skutečném začlenění do filosofické struktury. Samotná kompatibilita myšlenky sice není jedinou podmínkou pro její užití, ale inkompatibilita takové využití naprosto vylučuje. Text zdůrazňuje potřebu citlivosti a kritického úsudku při práci s filosofickými koncepty a jejich vzájemnými vztahy v rámci širších celků.