Tento text se zamýšlí nad původem života v návaznosti na úvahy Emanuela Rádla a koncepci Teilharda de Chardina. Autor zpochybňuje tradiční chápání hmoty jako něčeho původně neživého a navrhuje vnímat hmotu jako „předživou“. Pokud život nepovstal z hmoty v mechanistickém smyslu, ani do ní nevstoupil zvenčí, zbývá možnost, že život a hmota sdílejí společný původ v „před-životě“. Argumentace směřuje k závěru, že život nemohl být stvořen vnějším zásahem, ale pouze „zevnitř“. Tento proces vnitřního stvoření se pak vztahuje i na samotnou hmotu, která podle autora vyvěrá z „ryzího nitra“ neboli z oblasti ryzí nepředmětnosti. Text tak nabízí hlubokou ontologickou perspektivu, která překonává dualismus ducha a hmoty tím, že hledá společný základ v dynamickém vnitřním principu skutečnosti, jenž předchází rozlišení na oživené a neoživené subjekty. Celá úvaha se odvíjí od radikální analýzy vztahu mezi předmětností a nepředmětností v kontextu vzniku bytí a podstaty existence.