Tento text se zabývá zásadním rozlišením mezi relativní a absolutní chudobou. Relativní chudoba je vnímána jako statistický konstrukt v rámci vyspělých společností, kde se jedinec cítí znevýhodněn v porovnání s bohatšími spoluobčany, ačkoliv pro přistěhovalce z chudších zemí může stejná úroveň představovat kýžené zlepšení. Autor varuje před zaměňováním tohoto subjektivního pocitu se skutečnou hmotnou nouzí, definovanou nedostatkem pitné vody, potravin a základní lékařské péče. Na příkladech jednání některých odborových svazů ukazuje, jak může úzkoprsé prosazování dílčích zájmů bez ohledu na celkový stav ekonomiky vést k hospodářskému úpadku. Tato necitlivost je pak přirovnávána k postoji vyspělých států vůči rozvojovým zemím sužovaným hladomory a epidemiemi. Hlavním poselstvím je výzva k důslednému rozlišování pojmů, které nám umožní nahlédnout skutečný rozsah globálního utrpení a vyhnout se sobeckému přehlížení katastrofální bídy ve prospěch řešení relativních nerovností.
Chudoba relativní
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 3. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Chudoba relativní
Chudoba může být někdy chápána jen v relativním, takříkajíc „statistickém“ smyslu. Pak ovšem „chudí“ ve vyspělých krajinách pociťují svou chudobu především ve vztahu k bohatým ve své vlastní společnosti; když se však do stejného nebo dokonce i do horšího postavení dostanou přistěhovalci ze zemí třetího světa, daleko chudších, vítají to jako žádoucí změnu. Takovou relativní chudobu nelze sice zcela přehlížet, ale rozhodně je zapotřebí od ní důsledně odlišovat skutečnou nouzi, nedostatek jídla a vody, absenci lékařské pomoci apod. Při důsledném rozlišování tohoto dvojího významu slova „chudoba“ můžeme nahlédnout třeba zpozdilost chování některých odborových svazů, jejichž předákům jde někdy jakoby zcela slepě o zaměstnance určitého druhu, a vůbec nedbají situace v jiných odvětvích. Anebo může jít třeba o solidaritu celé řady odborových svazů, které se např. dohodnou na generální stávce, a nedbají přitom vůbec toho, že celé národní hospodářství je na pokraji úpadku a katastrofy. Nu, a do téže kategorie vlastně spadá i necitlivost velkých, pokročilých zemí s dávno už vybudovanou hospodářskou a finanční strukturou, když jde o vztah k zemím méně pokročilým, ba dokonce k tzv. „zaostalým“, sužovaným hladomory, naprostým nedostatkem vody, ničivými epidemiemi a nesčíslnými chorobami.
(Písek, 090302-2.)