Tento text rozvíjí filosofickou koncepci vnímání nikoliv jako pasivní kauzální následek vnějších podnětů, nýbrž jako aktivní proces 'čtení'. Autor argumentuje, že běžné chápání vjemu jako pouhé reakce na externí podnět postrádá hlubší smysl. Čtení je zde představeno jako fenomén, který přesahuje rámec pouhé interpretace. Zatímco interpretace často slouží pouze jako vysvětlující dodatek k danému objektu, čtení představuje pohyb od vnímaného k tomu, co leží 'za ním'. Nejde pouze o správné dešifrování znaků nebo pochopení jejich uspořádání, ale o porozumění jejich účelu a tomu, k čemu odkazují. Čtení nás tak odvádí od bezprostředně přítomného objektu k širšímu horizontu významu. Text zdůrazňuje, že smyslové orgány jsou právem nazývány 'smysly', protože jejich funkcí je právě zprostředkování tohoto hlubšího smyslu skrze proces čtení reality, který v sobě integruje porozumění i přesah k tomu, co není bezprostředně obsaženo v datech.