Tento text zkoumá vztah mezi svobodou a determinací, přičemž odmítá jejich vzájemnou protikladnost. Autor argumentuje, že determinace tvoří nezbytný předpoklad a podmínku pro smysluplné svobodné rozhodování a aktivitu. Právě řád a určenost umožňují, aby lidské či zvířecí jednání mělo svou vnitřní logiku a „rozum“. Text se zamýšlí nad konceptem „akcí nazdařbůh“, které se vyskytují u nižších organismů. Tyto zdánlivě nahodilé projevy jsou transformovány skrze paměť v cílené a účelné (télické) jednání. I v případech, kdy je chování silně ovlivněno genetickým programem nebo instinkty, zůstává nezbytným prvkem individuální aktivita subjektu. Program sám o sobě k realizaci nestačí; vyžaduje aktivní tíhnutí subjektu k jeho naplnění. Svoboda se tak neprojevuje jako absence determinace, ale jako schopnost subjektu tvořivě a individuálně realizovat dané předpoklady v konkrétním jednání.
Determinace a svoboda / Svoboda a determinace
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 5. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Determinace a svoboda / Svoboda a determinace
Svoboda a determinace nestojí proti sobě, ale determinace je podmínkou a předpokladem svobodného rozhodování a svobodné aktivity. To, že je leccos tím či oním způsobem determinováno, umožňuje svobodnému rozhodování, aby mělo smysl, „rozum“. Aktivita, činnost, práce atd. – prostě každá akce může sice mít někdy na samém počátku života, tj. „bytí“ subjektu (pravého jsoucna), i do značné míry charakter jakési nahodilosti (např. Jennings o tom mluvil jako o „action at random“, německy to bylo překládáno jako „Aktion aufs Geratewohl“, Kozák tomu česky říkal „akce nazdařbůh“). Ale výsledky takových aktivit „nazdařbůh“ jsou zachovávány v paměti a do budoucna umožňují pozvednout aktivitu na úroveň šílenosti, „téličnosti“ (nehledě na to, že právě i v případě nižších organismů ony akce „nazdařbůh“ ve skutečnosti nejsou zcela nazdařbůh, ale jsou přece jen nějak „naprogramovány“ třeba „geneticky“; pravda je, že té skutečné povaze oné „neprogramovosti“ moc nerozumíme a že ji obvykle jen zaznamenáváme zvnějška a na dálku, navíc většinou jen statisticky, tedy jen její pravděpodobnost). Nicméně rozhodující je to, že sama naprogramovanost takové „akce“ nezbytně vyžaduje ještě individuální aktivitu příslušného jakkoli „naprogramovaného“ subjektu, které sama naprogramována být nemůže, ale naopak předpokládá jakési tíhnutí příslušného subjektu k naplňování, tj. uplatňování a provádění takového „programu“. A to platí i tam, kde ona naprogramovanost přímo bije do očí, např. v případě tzv. instinktivních aktivit, známých u hmyzu.
(Písek, 090531-1.)