Tento text se zabývá problematikou tzv. „pseudo-problémů“ neboli zdánlivých problémů, které byly v historii myšlení často neoprávněně odsouvány do pozadí. Autor upozorňuje na skutečnost, že mnohé otázky označené za falešné se po čase znovu vynořují, což naznačuje, že nebyly vyřešeny, nýbrž pouze obcházeny. Studie zdůrazňuje nezbytnost přísného rozlišování mezi skutečně vyvrácenými problémy a těmi, které jsou ignorovány jen pro svou obtížnost. K dosažení tohoto cíle je nutné precizovat definici samotného pojmu „problém“ a stanovit náležitosti, které musí splňovat, aby mohl být považován za platný. Ačkoliv proces identifikace pravých a nepravých problémů nelze plně formalizovat, stanovení určitých kritérií může posloužit jako významná metodologická pomůcka. Tato opatření usnadňují zpětnou kontrolu filosofických postupů a přispívají k jejich soustavnému zdokonalování. Text tak vybízí k hlubší reflexi nad strukturou problémového myšlení a varuje před unáhleným zamítáním komplexních témat jakožto pouhých pa-problémů.