Tato práce se zabývá problematikou méontologie, tedy filosofické disciplíny zaměřené na studium nejsoucna. Autor argumentuje, že ustavení méontologie vyžaduje osvobození od tradičního zpředmětňujícího myšlení, které v západní filosofii dlouhodobě dominuje. Cílem textu není dogmatické založení disciplíny po vzoru klasických ontologií, jako byla ta Hartmannova, ale spíše poukázání na cesty vedoucí k nahlédnutí nezbytnosti tuto disciplínu teprve připravit a začít budovat. Text zdůrazňuje, že určité méontologické prvky jsou již nyní přítomny v našem běžném myšlení a jazyce, ačkoli zatím postrádají soustavný výklad. Podobně jako u geometrie, jejíž systematizace byla možná až po dlouhé době od objevování jednotlivých útvarů, vyžaduje i méontologie specifickou historickou přípravu. Práce tak otevírá prostor pro nové nahlížení na skutečnost, které překračuje hranice tradiční metafyziky a hledá cesty k hlubšímu pochopení fenoménů skrze to, co se jeví jako absence či nedostatek.