Tato odborná reflexe se kriticky zaměřuje na fenomén „bezprostřední zkušenosti“, který autor vnímá jako hluboce problematický a v jádru chybný koncept. Tento pojem podle textu zatěžuje celou empiristickou tradici, zejména v jejím angloamerickém vývoji, a představuje názorný příklad dlouhodobého škodlivého vlivu falešně konstituovaných intencionálních konstruktů na filosofické myšlení. Studie zkoumá historické kořeny tohoto omylu a nachází je v prostředí starší nominalistické tradice, která připravila půdu pro to, aby se tento koncept mohl tak silně prosadit. Autor se nespokojuje s pouhým popisem, ale analyzuje teleologii tohoto pojmu – tedy kam jeho přijetí vede a jakým způsobem deformuje naše chápání reality a poznání. Cílem je odhalit umělost tohoto konstruktu a varovat před jeho nekritickým užíváním v současné epistemologii, kde nadále přežívá jako nezpochybňované dogma, ačkoliv jeho teoretické základy jsou z pohledu autora neudržitelné.