Tento text kriticky zkoumá pojetí paměti, které je běžně chápáno příliš zjednodušeně na základě individuální zkušenosti. Autor navrhuje širší, ontologický pohled, kde paměť figuruje jako základní „kosmický“ princip nezbytný pro existenci jakékoli události. Každá událost vyžaduje kontinuitu; v každém okamžiku svého průběhu musí integrovat svou předchozí fázi a navazovat na ni, jinak by musela v každém momentu začínat zcela znovu bez historie. Reflexe se dále zabývá pojmem „setrvačnost“, který je v přírodovědném diskurzu často užíván k popisu těchto jevů. Autor však upozorňuje, že označení procesů za setrvačné samo o sobě nenabízí skutečné vysvětlení mechanismu uchovávání. Klíčovou otázkou zůstává, proč jsou určité aspekty dění zachovávány skrze kontinuitu, zatímco jiné podléhají proměně. Text tak vybízí k hlubšímu teoretickému zkoumání vztahu mezi pamětí, časovostí a strukturou události v jejím celku.
Pamatování a pamatované
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 11. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Pamatování a pamatované
„Paměť“ obvykle chápeme velmi zjednodušeně a jen z analogie k tomu, jak o ní víme z vlastní (individuální) zkušenosti. Ve skutečnosti je funkce „paměti“ nejen čímsi daleko složitějším, ale především čímsi zcela základním, tak říkajíc „kosmickým“, jak se ostatně ukazuje i při zkoumání teoretického „modelu“ události. Každá událost si v kterémkoli okamžiku svého průběhu musí nějak „pamatovat“ to, co z ní už proběhlo, a musí na to „navazovat“: nemůže totiž v každém okamžiku jakoby začínat znovu, bez minulosti. Navykli jsme si ovšem mluvit všude tam, kde se výsledky takového „navazování“ ukazují a mohou být registrovány, o jakýchsi pouhých „setrvačnostech“. Ale tím se nic nevysvětluje; proč v některých případech (složkách, momentech) dochází k setrvačnostem, zatímco v jiných ke změnám?
(Písek, 091127-1.)