Tento text kriticky zkoumá pojetí paměti, které je běžně chápáno příliš zjednodušeně na základě individuální zkušenosti. Autor navrhuje širší, ontologický pohled, kde paměť figuruje jako základní „kosmický“ princip nezbytný pro existenci jakékoli události. Každá událost vyžaduje kontinuitu; v každém okamžiku svého průběhu musí integrovat svou předchozí fázi a navazovat na ni, jinak by musela v každém momentu začínat zcela znovu bez historie. Reflexe se dále zabývá pojmem „setrvačnost“, který je v přírodovědném diskurzu často užíván k popisu těchto jevů. Autor však upozorňuje, že označení procesů za setrvačné samo o sobě nenabízí skutečné vysvětlení mechanismu uchovávání. Klíčovou otázkou zůstává, proč jsou určité aspekty dění zachovávány skrze kontinuitu, zatímco jiné podléhají proměně. Text tak vybízí k hlubšímu teoretickému zkoumání vztahu mezi pamětí, časovostí a strukturou události v jejím celku.