Text se podrobně zabývá filosofickým konceptem „fiens perpetuum“, který představuje ontologický předpoklad neustálého a vždy nového „nastávání“ veškeré skutečnosti. Autor ve své úvaze přesvědčivě argumentuje, že tento dynamický model světa je přinejmenším stejně plausibilní jako tradiční metafyzické pojetí neměnného a věčného přetrvávání bytí. Hlavní přednost konceptu neustálého nastávání autor spatřuje v jeho vnitřní schopnosti uspokojivě vysvětlit původ jakékoli změny a zejména vznik radikální novosti, tedy něčeho, co v realitě dosud nebylo přítomno. Zatímco zastánci statické ontologie dosud nedokázali logicky objasnit, jak může z absolutně neměnného a věčného základu vzejít jakýkoli pohyb či proměna, procesuální pojetí reality je na principu permanentního vznikání přímo konstituováno. Tato filosofická reflexe tak nabízí alternativní rámec pro pochopení časovosti a existence, který neodmítá dynamiku světa jako pouhou iluzi, ale činí z ní základní kámen ontologického porozumění, čímž otevírá prostor pro hlubší zkoumání povahy tvořivosti a evoluce v rámci celkového řádu bytí.