Text kritizuje filosofy, kteří považují „zdravý rozum“ za spolehlivé východisko. Autor tvrdí, že zdravý rozum není přirozeným základem, ale spíše pozůstatkem dřívějších filosofických systémů, které se postupně vžily do obecného povědomí. To, co dnes vnímáme jako samozřejmé, bylo původně výsledkem cíleného myšlenkového úsilí, které uspělo díky své atraktivitě, užitečnosti nebo společenskému šíření. Úspěch těchto myšlenek však není zárukou jejich pravdivosti. Naopak, tyto sedimentované filosofické relikty často tvoří překážku pro budoucí kritické myšlení. Filosofie by proto neměla na zdravý rozum spoléhat, ale měla by jej neustále podrobovat revizi a kritickému zkoumání. Skutečné filosofování vyžaduje odstup od těchto zdánlivých samozřejmostí a ochotu napadat ustálené vzorce myšlení, které se maskují za nezpochybnitelný úsudek. Cílem textu je dekonstruovat mýtus o nezávislosti zdravého rozumu a ukázat jeho hlubokou historickou a ideovou podmíněnost, která vyžaduje neustálou ostražitost každého myslitele.
„Zdravý rozum“ a filosofie
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 12. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
„Zdravý rozum“ a filosofie
Filosofové, kteří doporučovali „zdravý rozum“ (common sense) jako základ a východisko filosofování, upadli ve skutečnosti do velikého omylu. „Zdravý rozum“ je ve skutečnosti výsledkem dlouho trvajícího působení určitých filosofií (kdysi dávno též pre-filosofií), které se nějak (a jen v nějakém rozsahu, v nějakém oboru) jakoby osvědčovaly. To, co se zdá „zdravému rozumu“ samozřejmým, muselo být nejprve výrazně „myšleno“, tj. myšlenkově rozvrženo, koncipováno, a muselo se nějak doporučit až vnutit obecnému povědomí. Někdy takové „před-přístupy“ měly úspěch prostě tím, že byly intelektuálně atraktivní (pochopitelně to nestačilo pro široko sahající úspěch); jindy byly v něčem dobře využitelné; a někdy se dokonce šířily jen jakoby „nákazou“. To, že takové přístupy a způsoby myšlení dosáhly úspěchu, ještě vůbec nemluví v prospěch jejich správnosti či dokonce pravdivosti (pravosti). Každá úspěšná filosofie po sobě zanechává relikty této úspěšnosti, které většinou představují obrovskou překážku pro další kritické filosofování, a proto musí být vždy znovu novými přístupy atakovány a kritizovány.
(Písek, 091209-3.)