Text analyzuje Heideggerovu interpretaci řeckého pojmu OYSIA jako „trvající přítomnosti“ a zkoumá jeho relevanci pro současné myšlení. Autor navrhuje nezbytnost rozlišení v rámci procesu přítomnění s ohledem na strukturu události. Událost je chápána jako jednota v čase a prostoru, která je přítomna po celou dobu svého trvání, od počátku až do konce. To znamená, že i fáze, které již proběhly (bylost) nebo které teprve nastanou (budost), jsou v určitém smyslu „při tom“, když se ukazuje aktuální moment. Bytí či bytnost události tedy nepředstavuje pouze to, co je momentálně zjevné, ale zahrnuje celistvou přítomnost všech fází náležejících k dané události. Tato perspektiva odmítá ztotožnění bytí s pouhou aktuální fází a zdůrazňuje spolu-přítomnost všech momentů v rámci celku událostního dění. Text tak nabízí redefinici bytnosti skrze temporální integritu události.
Bytnost (OYSIA, Wesen, bytí)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 12. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Bytnost (OYSIA, Wesen, bytí)
Heidegger vykládá řecké chápání OYSIA ve smyslu „bytí“ jako „trvající přítomnost“ [„Das Verstehen des Seins aus dem ,ist‘ im Sinne der beständigen Anwesenheit (ούσία)“ – 4530, § 33, S. 97/or. 69.] Pro mne je ovšem otázkou, může-li toto pojetí být jakkoli užitečné pro dnešní myšlení, a pokud ano, za jakých podmínek resp. pod podmínkou jakých změn. Zřejmě je nezbytné provést náležité rozlišení mezi dvojím významem onoho „anwesen“, tedy mezi tím, jak je v daném momentu událostního dění (v dané „fázi“, která ovšem nikdy není „bodová“) „přítomno“ to, co se právě ukazuje, a tím, co se sice právě neukazuje (ale ukazovalo se již dříve, anebo se teprve má ukazovat), tedy mezi bylostí a budostí oné události, o kterou jde. Událost sama jako jednota v čase a prostoru je „přítomna“ po celou dobu svého dění, tedy od samého svého počátku, až po svůj vlastní konec. V důsledku toho ovšem všechny již proběhlé „fáze“, jakožto i všechny „fáze“, které teprve mají proběhnout, jsou také nějak „při tom“, když se právě ukazuje jedna z nich, totiž právě ta „aktuální“. Všechny tyto momentálně ne-aktuální fáze jsou po celou dobu trvání události „přítomny“, protože přítomna je sama událost jako celek A jsou přítomny díky tomu, že jde o celek, tedy protože k tomu celku náleží a jsou v něm spolupřítomny. „Bytí“ (event. „bytnost“) události tedy znamená tuto přítomnost, kterou nelze zaměňovat se žádnou jednotlivou právě aktuální, tj. právě se ukazující fází oné události.
(Písek, 091219-2.)