Tento text se zabývá reflexí „české otázky“ a kriticky se vymezuje vůči tezi, že na tuto otázku neexistuje česká odpověď. Autor argumentuje, že pokud český národ nepředstavuje pro své okolí hrozbu či bezpečnostní riziko – na rozdíl od historických krizí či současných globálních konfliktů – svět nemá důvod se českou problematikou hlouběji zabývat. Zatímco v minulosti byla česká otázka často řešena vnějšími zásahy a tlaky, v současnosti je její uchopení a vyřešení výhradně v rukou samotných Čechů. Text je koncipován jako filipika proti apatii a nezájmu obyvatel České republiky o vlastní národní a politické směřování. Autor zdůrazňuje nutnost probudit zájem o toto téma a dospět k autentické české odpovědi. V dnešním globálním kontextu je formulace české identity úkolem, který za nás nikdo jiný nepřevezme, a proto je aktivní přístup k české otázce pro budoucnost národa naprosto nezbytný.
Česká otázka
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 1. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Česká otázka
Teze, že „na českou otázku není česká odpověď“ je zatížena chybou, i když kontext svědčí o tom, že byla „dobře míněna“. Pokud připustíme, že něco takového jako „česká otázka“ existuje a že je třeba na ni odpovídat (někteří to budou popírat), bylo by třeba se tázat, proč by se odpovědí na „českou otázku“ měl zabývat někdo ve světě a nikoli na prvním místě Češi sami. To by snad bylo případné jen tenkrát, kdyby „Češi“ představovali pro svět nebo třeba jen pro své sousedy nějaké nebezpečí, kdyby jiné země a jiné národy nějak ohrožovali, eventuelně kdyby se pro někoho v okolí nebo vůbec ve světě stali „nepřítelem“. Takovým problémem se ve dvacátém století stali pro Evropu (a také pro ostatní svět) třeba Němci a Rusové (a ovšem také Italové, Španělé, a na druhém konci světa zase Japonci – a mohli bychom pokračovat). Bývaly doby, kdy Češi představovali velmi vážný evropský problém, který se pokoušely „vyřešit“ i křížové výpravy a který byl po dvou stech letech trvajícího decimování „vyřešen“ pobělohorskou protireformací a třísetletou habsburskou kuratelou. Dnes je dost velkým evropským problémem Balkán; světových problémů mimo Evropu je víc, nejnápadnějším (ale asi nikoli největším) politickým problémem pro svět jsou islámští radikálové a zvláště teroristé jako jejich špička, ale tam pochopitelně už (zatím) nejde o problém národní. Dál už nemusíme pokračovat; je zcela zřejmé, že dnes už ani v Evropě samé (snad kromě nevelké skupiny po válce odsunutých Němců) nikdo nemá důvod ani zájem „řešit“ dnešní, tj. dnes aktuální „českou otázku“; občas to vypadá dokonce tak, že na tom nemáme zájem ani my sami resp. většina nás samých, nás obyvatel České republiky. Právě proti tomu však hodlám pronést filipiku: ten zájem musíme rozhodně probudit, protože k tomu jsou pádné a platné důvody. A musíme si také zcela jasně uvědomit, že dnes ani v nejbližší budoucnosti nemůže a nebude „českou otázku“ řešit nikdo jiný za nás, ale že na dnešní „českou otázku“ budeme muset odpověď dát my sami, a tedy odpověď českou.
(Písek, 080107-1.)