Tento text kriticky reaguje na tvrzení Petera Moréeho, že národ a národní identita neexistují, z čehož by vyplývalo, že národní dějiny postrádají smysl. Autor tento postoj označuje za absurdní historický redukcionismus a argumentuje, že absence přirozeného původu neznamená neexistenci daného fenoménu. Podobně jako státy, i národy jsou reálnými sociálními konstrukty, které vznikají, vyvíjejí se a zanikají. Jakmile se ustaví národní solidarita založená na sdíleném jazyce, tradicích a přesvědčení, stává se objektivní skutečností, kterou je nutné brát v potaz bez ohledu na osobní preference. Text zdůrazňuje, že uznání existence národa je nezbytným předpokladem pro kritické zhodnocení jeho projevů. Popírání této reality znemožňuje rozlišit mezi nebezpečnými aspekty nacionalismu a jeho užitečnými či pozitivními přínosy pro společnost. Teprve skrze uznání národa jako historické a společenské reality můžeme smysluplně interpretovat dějiny a posuzovat hodnotu národní identity v širším lidském kontextu.
Národ a národní dějiny
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 1. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Národ a národní dějiny
Když Peter Morée říká, že národ ani národní identita neexistuje, říká tím de facto, že nemá smysl mluvit ani o národních dějinách, tj. o dějinách něčeho, do podle něho neexistuje. V tom se ukazuje jeho poněkud absurdní historický redukcionismus: co všechno ještě by z dějin chtěl vyřadit? Dějiny nejsou „od přírody“, a už to přece říká, že se týkají toho, co také není „od přírody“. Státy také nejsou „od přírody“, a přece jsou skutečné; státy vznikají, prosperují nebo se rozkládají a zanikají. Proto můžeme právem líčit jejich historii a psát o dějinách států. Podobně tomu je i s národy, pochopitelně pokud se vůbec ustaví. Ale když se jednou ustaví, když vznikne pocit solidarity, která není všeobecně lidská, ale platí přednostně vůči některým lidem (téhož jazyka, téhož přesvědčení, navazujících na tytéž tradice a hlásící se k nim, atd.), musíme to vzít na vědomí, ať se nám to líbí nebo nelíbí, ať to považujeme za správné nebo za nesprávné, ať se na tom podílíme nebo naopak se proti tomu ohražujeme. Když říkáme, že národy nejsou od přírody, ale že vznikají, žijí a také zanikají, umírají, neříkáme tím ještě, že to je správné a že to tak vždycky mělo být. Jde především o to, uznat jejich skutečnost; a pak můžeme tuto skutečnost posuzovat. Když bude trvat na stanovisku, že nic takového neexistuje, zbavujeme se možnost jejich skutečnost posoudit, a to znamená posoudit, co v nich je vadný a nebezpečné, a co v nich je dobré a užitečné.
(Písek, 080107-4.)