Tento text se věnuje problematice intencionality myšlení, přičemž vychází z teze Filipa Karfíka o rozlišení mezi předmětnými a nepředmětnými intencemi. Autor argumentuje, že pro pochopení podstaty lidského vědomí je nezbytné nahlížet na myšlení v široké evoluční perspektivě, která zahrnuje i vývojově nejvyšší úrovně živočišné říše. Zdůrazňuje, že počátky myšlení jsou mnohem starší než lidstvo samo, a varuje před metodologickou chybou, kdy jsou na archaické fáze vědomí neoprávněně projektovány složité kognitivní kategorie moderního člověka. V raných stadiích vývoje nelze od sebe jednotlivé typy intencí jasně oddělit. Jediným prokazatelným rysem tehdejšího myšlení byla pravděpodobně selektivní soustředěnost na konkrétní prvek reality, spojená s totálním opomíjením všeho ostatního. Tato práce tak podrobuje kritice zjednodušující pohledy na dějiny myšlení a vyzývá k opatrnosti při interpretaci raných forem vědomí, které jsou definovány především mechanismem pozornosti a exkluze, nikoli komplexní intencionální strukturou.
Intence – předmětné
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 1. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Intence – předmětné
V jistém smyslu lze říci, že „každé myšlení má své intence předmětné a své intence nepředmětné“, jak to Filip Karfík cituje (str. 62), ale není lhostejné (jako ostatně nikdy), v jakém kontextu to je vysloveno. Počátky myšlení musíme vidět už na vývojově nejvyšších úrovních živočišných, což znamená, že jsou mnohem starší než myšlení lidské a vůbec lidstvo, člověk. Tím spíš musíme vidět počátky lidského myšlení, pokud nám to je vůbec nějak dostupné, velmi opatrně – nemůžeme hned v jeho počátcích předpokládat něco, co známe ze svého vlastního myšlení dnešního. V té starší době nemůžeme dost dobře od sebe odlišovat (i kdybychom měli lepší přístup, což nemáme) různé „intence“ – jediné, co tam můžeme předpokládat, je soustředěnost na něco a opomíjení něčeho jiného (přesněji: všeho ostatního).
(Písek, 080110-3.)