Tato úvaha se kriticky vyrovnává s názorem Jana Patočky, podle něhož má filosof zvolit téma a následně jej myšlenkově „vyčerpat“. Autor tento postoj interpretuje jako vliv starší tradice, která filosofii chápe především jako literární dílo či uzavřený systém. Proti tomuto pojetí staví autor vizi filosofie jako živé reakce na aktuální a situační podněty. Skutečné těžiště filosofického myšlení nespočívá v budování monumentálních spisů, nýbrž v připravenosti k orientaci ve světě jako celku uprostřed nových, dosud neprožitých situací. Téma nemá být uměle vyčerpáváno v izolovaném kontextu vytrženém z času a prostoru, ale má být soustředěno do přítomného okamžiku (hic et nunc). Filosofie je v tomto smyslu chápána nikoliv jako hotový produkt, ale jako neustálá intelektuální pohotovost k reflexi světa v jeho aktuálnosti a celistvosti, přičemž se odvolává k velkým tématům pouze jako k nástrojům pro pochopení konkrétní situace.
Téma a jeho tzv. „vyčerpání“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 1. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Téma a jeho tzv. „vyčerpání“
Patočka měl za to, že filosof, má-li prokázat svou schopnost, musí zvolit téma, soustředit se na ně a pak je vyčerpat. Obávám se, že v té věci byl ovlivněn jistou starší tradicí a atmosférou s ní spojenou, totiž předsudkem, že filosofie se musí prezentovat jako „dílo“, tj. literární dílo, jako kniha, jako tlustospis. Ve skutečnosti je filosofie naopak tam, kde se vyslovuje („řeší“) k něčemu aktuálnímu a situačnímu. To samozřejmě není jinak možné než nějakým odkazem k nějakému velkému „tématu“, tj. tak, že se dovolá něčeho, co už nějak někde a někým bylo vysloveno (a může se toho dovolat nejen jako nějaké autorita, nýbrž jako dokladu nějakého pochybení, nějaké scestné myšlenky a formulace). Těžiště filosofické myšlení však není v budování ani v druhotném osvojování (si) systému, ale v připravenosti se i v nových, dosud neprožitých situacích orientovat ve světě jako celku, tedy nikoli v nějakém ze světa vymezeném osvětí, a tím méně v nějakém úseku či výseku světa. Téma se vskutku uplatňuje a také musí řešit v dané situaci, nikoli tedy uměle v nějakém vybudovaném kontextu, vytrženém ze souvislostí místa i času; nejde o jeho „vyčerpání“, ale o jeho soustředění do aktuálního hic et nunc.
(Písek, 080117-2.)