Text se zabývá problematikou filosofické interpretace, kterou definuje jako proces s dvojím cílem. Autor argumentuje, že interpretace cizího filosofického textu není pouhým pasivním přijímáním informací, ale aktivním vztahem k myšlenému. Prvním úkolem interpreta je pochopit explicitní formulace autora, zatímco druhým a náročnějším úkolem je porozumět předmětu, ke kterému se původní myslitel vztahoval. Ústřední tezí je tvrzení, že náležitý výklad myšlenky je neoddělitelný od vlastního úsudku interpreta o její platnosti a směru. Každá interpretace v sobě tedy nutně nese stopy filosofických pozic vykladače. Tento proces znemožňuje existenci zcela objektivního výkladu, neboť i ta nejprostší reprodukce v sobě vždy obsahuje prvky interpretace. Práce zdůrazňuje, že porozumění jinému mysliteli vyžaduje konfrontaci s pravdou, o niž onen myslitel usiloval, a že tato konfrontace je vždy ovlivněna myšlenkovým horizontem interpreta.