Tento text kriticky zkoumá problematiku jednoty subjektu a procesy ustavování integrity v rámci filosofického konceptu „události“. Autor odmítá běžnou chybu, která připisuje veškerou integrační moc přímo subjektu. Ačkoliv subjekt svou integritu posiluje, není jejím původním garantem. Skutečný problém spočívá v tom, jak událost ustavuje svou jednotu již ve svém základu, zejména pokud ona sama není schopna tuto integritu plně garantovat v celém rozsahu. Protože se subjekt v rámci události teprve postupně buduje, nemůže být jejím předpokladem ani nejhlubším zdrojem jednoty. Text dospívá k závěru, že základní vzorec (pattern) sjednocování musí být inherentně přítomen již v samotném počátku každé události. Tento mechanismus chrání událost před nahodilým rozpojením během jejího průběhu. Počátek události je tedy komplexní strukturou, která zajišťuje integritu ještě předtím, než dojde k ustavení subjektu jako takového, čímž se redefinují vztahy mezi subjektem, událostí a jejich ontologickým základem.