Tento text se zabývá otázkou možnosti a legitimity znovuzaložení „první filosofie“ (philosophia prima) v návaznosti na Husserlovy a Patočkovy úvahy. Autor kritizuje tradiční chápání přívlastku „první“ jako zakládajícího základu, který je dosud závislý na starořeckém pojetí arché jako první a jediné pravé skutečnosti. Namísto toho navrhuje meontologickou reinterpretaci arché jako ryzí nepředmětnosti, kterou identifikuje jako „Pravdu“ (to pravé). Tato Pravda není statickým jsoucnem, nýbrž je určena k nastávání a přicházení. Při svém uskutečňování skrze lidskou aktivitu a subjektivní činy se však tato Pravda nevyhnutelně střetává s konkrétní situací, do níž je vržena. Tento proces vyžaduje uzavření kompromisu s okolní skutečností i se samotným subjektem, což může vést k určité degradaci či poškození původního ideálu. Práce se tak pokouší o nové vymezení vztahu mezi absolutním počátkem a jeho situačním uskutečněním v rámci fenomenologického a ontologického kontextu.
Filosofie „první“ / Philosophia prima
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 2. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Filosofie „první“ / Philosophia prima
Pokus znovu (a jinak) založit tzv. první filosofii (philosophia prima, HÉ PRÓTÉ FILOSOFIA) byl zamýšlen již vícekrát, a byl dokonce vskutku podnikán (např. programově Husserlem, u nás o tom jen referuje Patočka a komentuje to, sám se o to nepokoušel). To uvádím jen proto, aby nebylo pochyb o formální legitimitě podobných pokusů. Naší otázkou bude na prvním místě, je-li něco takového možné, za jakých podmínek a s jakými záměry. (V podstatě jde o stejné otázky, jaké si klade Patočka ve svých výkladech – viz 7243, Úvod do fenomenologické filosofie, str. 98n., ovšem zapojené do odlišných kontextů.) První naší námitkou je výtka jisté předsudečnosti v chápání významu onoho adjektiva „první“ jakožto základní a zakládající (a pak nesoucí a nosný). Patočka to formuluje (a interpretuje tím, jak má za to, pojetí Husserla samotného) tak, že filosofie „má restituovat starý ideál philosophia prima, ideál jednotícího, jednotného lidského vědění“ (str. 98). Ona předsudečnost spočívá v nadále trvající závislosti na starořecké myšlence ARCHÉ jako první a vlastně jediné pravé skutečnosti. ARCHÉ je však třeba reinterpretovat méontologicky, tj. jako „ne-jsoucí“, ale k „nastávání určenou“ a tedy „přicházející“ ryzí nepředmětnost – kterou my nazýváme „Pravda“ (jako „to pravé“). Při uskutečňování (zprostředkovaném akcemi, aktivitami) se přicházející a uskutečňované „to pravé“ vždycky střetá s určitou „situací“, do které je jakoby „vrženo“ a s níž se musí nějak vyrovnat (s níž musí „uzavřít kompromis“ – a tím ve větší nebo menší míře podlehnout jistému poškození, degradaci, někdy i dostat se na nesprávnou „cestu“ – k tomu „kompromisu“ náleží nejen brát v úvahu skutečnosti, které jsou „okolo“, ale také tu „skutečnost“, jíž je sám uskutečňující „subjekt“ – neboť každá akce, každá aktivita je výkonem nějakého subjektu resp. nějakých subjektů.)
(Písek, 080203-1.)