Článek se zabývá Kantovým pojetím transcendentální filosofie a apriori. Kantův pokus o záchranu neměnnosti apriori, které považoval za předpoklad veškeré zkušenosti, byl radikální, zahrnoval i zrušení času a prostoru jako reálné skutečnosti a jejich pojímání jako apriori. Tento koncept se ukázal jako neudržitelný pro jeho následovníky. Autor navrhuje reinterpretaci Kantova transcendentalismu skrze "archeologizaci" apriori, které je třeba chápat jako nepředmětné, ne-jsoucí, ale přesto skutečné. K jeho uchopení je nutné vypracovat novou pojmovost, která umožní práci s nepředmětnými konotacemi.