Užívání pojmu „východiska“ v souvislosti s myšlením je často zatíženo chybnými představami. Existuje zásadní rozdíl mezi tím, jak myšlení deklaruje své předpoklady, a tím, na čem se skutečně opírá, což vyžaduje pečlivý rozbor. Každá aktivita, včetně myšlenkové, vychází z neobjektivizovatelných zdrojů, které musíme uvědomovat, formulovat a ověřovat. Myšlení je v tomto ohledu relativně průhlednější než jiné aktivity. Autor rozlišuje dva typy reflexe: prvním je odhalování nevědomých předpokladů myšlenky, čímž jim dáváme „slovo“ a zpřehledňujeme je. Druhým typem je metodická reflexe zaměřená na biologické či psychické fungování „toho“, což je spíše pokus o retrospekci na před-vědomé úrovně. Tyto dva přístupy nesmíme zaměňovat.