Filosofie, ač vzniklá v opozici vůči mýtu, se nikdy zcela neobejde bez narativních prvků. Dějiny filosofie ukazují období, kdy se filosofie snaží od narativity emancipovat, a naopak doby, kdy narativitu vědomě či nevědomě zapojuje, což může vést k remytizaci myšlení. Současná filosofie je v tomto ohledu vnímána jako povážlivě propadlá tendencím k nadvládě "povídání" o filosofii, namísto skutečného hlubokého filosofování. Místo rozvíjení vlastních myšlenek se často upřednostňuje sofistikované narativní zhodnocování myšlenek jiných, což vede k útěku od závažné filosofické problematiky a k "esoterizaci" obsahu.