Tato úvaha kriticky analyzuje Patočkův koncept „prázdného mínění“ představený v jeho Úvodu do fenomenologické filosofie. Patočka definuje prázdné mínění jako zaměření na to, co není aktuálně vnímáno, ačkoliv je toto mínění ve svém jádru totožné s míněním vjemovým. Autor textu zpochybňuje samotnou „prázdnotu“ takového aktu, neboť i on je k něčemu intencionálně zaměřen. Zásadní kritika však směřuje proti předpokladu „bezprostředního vnímání“, který autor považuje za relikt empirismu. Argumentuje, že každá zkušenost je nevyhnutelně formována pamětí a předchozími prožitky, čímž se stírá hranice mezi aktuálním vjemem a vzpomínkovou bází. Text dále otevírá otázku intencionality zaměřené na předměty, které jsou smyslově zcela nepředmětné, jako jsou pojmy či výsledky interpretace. Závěrem autor navrhuje reinterpretaci prázdného mínění nikoliv jako prázdného aktu, nýbrž jako aktu opírajícího se o dřívější zkušenost a interpretační rámce, které přesahují pouhou smyslovou danost.
Intence nepředmětná a „prázdné mínění“ (u Patočky)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 2. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Intence nepředmětná a „prázdné mínění“ (u Patočky)
Patočka (v Úvodu do fenomenologické filosofie, str. 7) mluví o „prázdném mínění“, a charakterizuje je jako „mínění o tom, co ve svém okolí přímo nevnímám, ale co ustavičně svým smyslem podpírá přítomnost, bezprostřední zkušenost“. A pak pokračuje: „Míníce prázdným způsobem to, co nevnímáme, míníme totéž, jako když to vnímáme.“ – Z toho je zřetelně vidět, že ono „prázdné mínění“ není a ani nemůže být vskutku „prázdné“, neboť „něco“ míní, k „něčemu“ je svým míněním zaměřeno, a toto „něco“ je – i podle Patočky – „totéž“, co míníme údajně „ne-prázdně“, když míníme to, co „bezprostředně vnímáme“. – Jenže k tom u přistupuje ještě další zásadně významná věc: co to je ono „bezprostřední vnímání“? To je relikt empiristické (anglosaské) filosofické tradice, a já tento relikt odmítám. Nic takového jako „bezprostřední vněm“ ani „bezprostřední zkušenost“ („immediate experience“) neexistuje, a to ani u zvířat, nejen u člověka. Každá zkušenost je už nějak spoluformována tím, o čem třeba Driesch mluvil jako o „historické bázi reakční“, a přinejmenším na lidské úrovni zajisté také vědomou pamětí, tedy tím mnohým, co už znám a co vím, ještě než k onomu právě aktuálnímu vnímání mohlo dojít, než jsem vůbec začal vnímat. Patočkův termín „prázdné mínění“ bychom tedy mohli snad reinterpretovat v tom smyslu, že to je mínění, které se neopírá o aktuální vnímání, nýbrž o předchozí vnímání (a pak by ovšem vůbec nebylo „prázdné“; velkou otázkou by pak ovšem bylo, jak se vůbec může nějaké mínění opírat o živé, aktuální vnímání, aniž by takové aktuální vnímání okamžitě nezapojovalo do všeho toho, co poskytuje paměť o nejrůznějších vnímáních minulých, tedy o „zkušenost“ s dosavadním vnímáním). Ovšem co když je (aktuální) mínění zaměřeno na něco, co vůbec nelze „přímo“ vnímat, nýbrž co odhaluje teprve interpretace vnímaného (ať už aktuálně vnímaného nebo staršího, dřívějšího a do zkušeností zařazeného), anebo dokonce co vůbec smyslově vnímat nelze (smyslově vnímat přece nemůžeme třeba „pojem“, a ovšem ani intencionální předmět – ale o pojmu toho nemůžeme ani moc vypovídat – snad kromě srovnání jeho obecnosti s obecností jiných pojmů).
(Písek, 080205-1.)