Tento text se zabývá vztahem mezi filosofií a tzv. náboženskými skutečnostmi. Autor argumentuje, že odmítnutí konkrétních forem náboženství nebo zbožnosti filosofií nemusí nutně znamenat popření samotných skutečností, ke kterým se tyto formy vztahují. Náboženství je zde nahlíženo jako historický způsob lidské reakce na to, co člověka přesahuje a co jeho život zakládá. Ačkoliv se náboženské projevy v průběhu dějin často zvnějšňovaly a ztrácely svou vnitřní hloubku, neznamená to, že předmět jejich zájmu je pouze produktem lidské psychiky či imanentní religiozity. Text zdůrazňuje, že pochopením náboženství jako jedné z cest, jak se vyrovnat se základy lidské existence, se otevírá prostor pro jiné, zejména filosofické přístupy k témuž přesahujícímu fenoménu. Filosofie tak může nabídnout nové myšlenkové prostředky k uchopení a respektování toho, co tradičně tematizoval mýtus a náboženství, aniž by se uchylovala k jejich překonaným formám.
Filosofie a „náboženské skutečnosti“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 2. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Filosofie a „náboženské skutečnosti“
Tak, jako se určité filosofie na své cestě může odvracet od určitých jiných filosofií (a quasi-filosofií), může se odvracet také od určité cesty zbožnosti a náboženství. Může mít k domu více nebo méně platné důvody, ale nemusí to znamenat, že jejich kritikou nebo zdůvodněným odmítnutím zavrhuje nebo za nic pokládá všechny „skutečnosti“ a „pseudo-skutečnosti“, k nimž se tyto kritizované a odmítané cesty myšlení a prožívání etc. vztahují. Náboženství a náboženskost představují jeden ze způsobů, jak lidé kdysi reagovali na to, o čem nějak tušili, že je mocně přesahuje, a tento způsob měl svůj vývoj, své jakési „dějiny“, v nichž se proměňoval. Ten vývoj spěl nejprve v jistému vylepšování, prohlubování, ale také k stále většímu zvnějšňování a v důsledku toho také k zpovrchňování a vnitřnímu slábnutí a jakoby vyhasínání lidí a jejich života ve světě mýtu (MYTHU). To však ještě vůbec neznamená, že můžeme to, k čemu se mytický a později náboženský člověk upínal a vztahoval, právem pochopit jako pouhý produkt nějaké člověku vlastní, imanentní „náboženskosti“, „religiozity“, tj. na něco co můžeme odvozovat z něčeho bytostně lidského, ale každému člověku od počátku jeho bytí do vínku daného. Pochopíme-li jednou, že to byl jen způsob, jak se s něčím člověka přesahujícím resp. spíše člověka a jeho život umožňujícím a zakládajícím lidé chtěli nějak bytostně a také myšlenkově vyrovnávat, otevřeme si jednu významnou perspektivu a myšlenkově schůdnou cestu, jak toto člověka i jeho možnosti a schopnosti přesahující pochopit, uchopit resp. respektovat také jinak, jinými způsoby a cestami – a v neposlední řadě také jinými myšlenkovými prostředky. Tady také filosoficky.
(Písek, 080212-1.)