Tento text se zabývá filosofickou povahou fyzikálních konstant v kontextu dynamického vesmíru, kde se vše jeví jako proměnlivé. Autor zpochybňuje tradiční aristotelské pojetí, podle něhož je změna možná pouze na pevném, neměnném substrátu. Místo toho navrhuje ontologický obrat: základem všeho je samotná změna, zatímco to, co vnímáme jako trvalé či pevné, je ve skutečnosti výsledkem aktivního uspořádání a organizace proměnlivosti do opakujících se struktur. Trvalost tedy není výchozím bodem, nýbrž náročným procesem ovládání neustálého dění. Navzdory tomuto primátu změny se však ve vědeckém popisu světa neustále setkáváme s potřebou pracovat s konstantami. Autor nastoluje otázku, zda jsou tyto konstanty pouze instrumentálními prvky matematického aparátu, nebo zda mají reálný ontologický základ v přírodě, jak tvrdí teoretická fyzika. Tato úvaha tak otevírá hlubší diskusi o vztahu mezi matematickými modely reality a samotnou povahou bytí.
Konstanty a „pevnost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 2. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Konstanty a „pevnost“
Myslím, že z hlediska filosofie je povaha tzv. „konstant“ (např. ve fyzice, zejména ve fyzikální kosmologii apod.) vážným problémem. Všechno se zdá nasvědčovat tomu, že v tomto světě (v tomto Vesmíru) není nic skutečného, co by se neměnilo. A snad ještě víc: neplatí to, co se po dlouhá staletí považovalo – zejména po Aristotelovi, který to velmi precizně formuloval – za „samozřejmé“, totiž že změna je možná jen na pevném substrátu. Pokud můžeme v tomto světě najít něco trvalejšího (tj. relativně trvalého), vždy znovu zjišťujeme, že je jen něco, co se mění velice pomalu. Ale změna přitom není oproti takové trvalosti něčím druhotným a následným, nýbrž naopak změna je tím základem, a trvalosti musí být usilovně (tj. aktivně) dosahováno určitým ovládnutím proměnlivosti, jejím organizováním do jakýchsi opakujících se struktur dění, takže to „na povrchu“ vypadá jako nějaká trvalost (tedy přesně opačně, než jak si to představoval Aristotelés). – A navzdory tomu všemu při kvantitativním (matematickém) zpracovávání empirických údajů o nejrůznějších typech proměn a dění docházíme k tomu, že musíme pracovat s nějakými „konstantami“. Bylo by to pochopitelné, kdyby se takové konstanty vyskytovaly pouze v rámci matematického aparátu, takže bychom je mohli prostě vykázat z „reality“. Ale ono tomu tak není, aspoň jak nám to předvádějí (a jak na tom trvají) teoretičtí fyzikové.
(Písek, 080215-1.)