Tento text se zabývá konceptem ARCHÉ v nejstarším řeckém myšlení, přičemž poukazuje na to, že ačkoli šlo o ústřední téma, nebylo často explicitně tematizováno tak jako např. pojem FYSIS. Autor vychází z Patočkovy myšlenky, že raní filosofové na otázku po počátku odpovídali, aniž by ji řádně položili. I když někteří myslitelé, jako například Platón v dialogu Timaios, termín ARCHÉ přímo neužívali, jejich systémy stále pracují s principy, které tuto funkci plní – ať už jde o svět idejí, demiurga nebo beztvarý tok. Studie zdůrazňuje, že mezi ranými mysliteli panovala shoda v chápání ARCHÉ jako „jsoucna“. Za zdroj a počátek veškerého bytí bylo tedy považováno něco, co samo vykazuje povahu jsoucího. Tento ontologický předpoklad tvoří základní rámec pro pochopení toho, jak starověká filosofie nahlížela na původ a strukturu skutečnosti a jak se vyrovnávala s napětím mezi jednotou a mnohostí či pohybem a klidem.
ARCHÉ jako „zdroj“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 2. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
ARCHÉ jako „zdroj“
Otázka po ARCHÉ náležela od nejstarších dob k základním filosofickým tématům řeckých myslitelů, ale nebývala nijak vážně tématizována (třeba na rozdíl od jiného takového závažného tématu, jakým byla otázka po FYSIS). Do jisté míry bychom tu mohli uplatnit formulaci, které rád užíval Patočka, totiž že nejstarší filosofové na tuto otázku odpovídali, aniž by ji náležitě položili (formulovali) – jen ji „pojmenovali“. Nicméně všichni s touto myšlenkou nějak pracovali, takže i ti, kteří už ani tohoto termínu dále (filosoficky) neužívali, něco z ní stále ještě ponechávají ve svém myšlení v platnosti, a to i když ve vědomé polemice s určitými staršími tradicemi. Tak třeba u Platóna (v dialogu Timaios) ještě rozumíme, jak mnohost nehybných ideí představuje jednu z ARCHAI, a to proti eleatské myšlence nehybného „jednoho a veškera“, zatímco pohyb je zajišťován jednak aktivním demiurgem, jednak „beztvarým tokem“, což jsou vlastně další dvě ARCHAI; termín ARCHÉ se však v této souvislosti nevyskytne. Mezi nejstaršími filosofy nebyla jednota, co vlastně lze o ARCHÉ filosoficky (nebo prefilosoficky či protofilosoficky) vypovídat, ale naproti tomu byla jednota v tom, že ARCHÉ je třeba chápat jako „jsoucí“, tedy jako jsoucno. A to znamenalo, že za „zdroj“ a „počátek“ všeho jsoucího je třeba považovat něco, co samo je „jsoucí“, tj. jsoucno.
(Písek, 080223-1.)