Tato filosofická reflexe se věnuje hlubšímu rozboru slavného citátu ze Sofoklovy tragédie Aias, v němž je nezměřitelný čas vykreslen jako entita, která "rodí" (fyei) vše nezjevné a následně to opětovně "skrývá" (kryptei). Autor se táže po přesném významu těchto básnických obratů a zkoumá, zda je lze chápat jako ontologické kategorie. Ústředním motivem je napětí mezi procesem odhalování a skrytosti v čase. Pokud čas věci pouze vynáší na světlo, vyvstává zásadní otázka: existují tato jsoucna i před svým zjevením? Text analyzuje důsledky této teze pro chápání pojmu ARCHÉ (počátek). Jestliže jsou věci "jsoucí" i v době své skrytosti, musíme přehodnotit povahu prvopočátku všeho, co čas dosud neodhalil. Studie tak nabízí podnětný pohled na antické vnímání času nikoliv jako ničivé síly, ale jako média, v němž se odehrává neustálý pohyb mezi zjevností a bytím v úkrytu, což zásadně ovlivňuje naši interpretaci konceptů ARCHÉ a FYSIS.
ARCHÉ a FYSIS
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 2. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
ARCHÉ a FYSIS
Známý citát ze Sofoklova Aianta vypovídá o nezměřitelném čase jako o tom, který „rodí“ všechno nezjevné, aby to pak opět skrýval. Co tím mohl básník (resp. dramatik) mít na mysli, když nechal Aianta mluvit o čase, který „rodí“ (FYEI)? Proč tentýž čas – opět slovy Aianta – nehubí, nýbrž „skrývá“ (KRYPTEI)? Co tu je výstižnější a co pouhá změkčující metafora? Vezmeme-li doslova ono skrývání, znamenalo by ono „rození“ spíše odhalování, odkrývání, event. (jak se o to pokoušeli překladatelé) „vynášení na světlo“. Zkrátka a dobře: když něco, co předtím bylo zjevné, je „skryto“, navzdory svému skrytí je nadále „jsoucí“; můžeme z toho usoudit, že ještě před tím, než bylo „zrozeno“, bylo také „jsoucí“? Pokud by tomu tak bylo, pak se dostáváme do jistých nesnází, pokud jde o ARCHÉ: musili bychom se tázat po ARCHÉ všeho toho, co ještě čas „nezrodil“ („neodhalil“), ale co už „bylo jsoucí“ ještě před tím, že se čas ujal své roditelské úlohy.
(Písek, 080223-2.)