Tato filosofická reflexe se věnuje hlubšímu rozboru slavného citátu ze Sofoklovy tragédie Aias, v němž je nezměřitelný čas vykreslen jako entita, která "rodí" (fyei) vše nezjevné a následně to opětovně "skrývá" (kryptei). Autor se táže po přesném významu těchto básnických obratů a zkoumá, zda je lze chápat jako ontologické kategorie. Ústředním motivem je napětí mezi procesem odhalování a skrytosti v čase. Pokud čas věci pouze vynáší na světlo, vyvstává zásadní otázka: existují tato jsoucna i před svým zjevením? Text analyzuje důsledky této teze pro chápání pojmu ARCHÉ (počátek). Jestliže jsou věci "jsoucí" i v době své skrytosti, musíme přehodnotit povahu prvopočátku všeho, co čas dosud neodhalil. Studie tak nabízí podnětný pohled na antické vnímání času nikoliv jako ničivé síly, ale jako média, v němž se odehrává neustálý pohyb mezi zjevností a bytím v úkrytu, což zásadně ovlivňuje naši interpretaci konceptů ARCHÉ a FYSIS.