Text se zabývá fenoménem vzniku a šíření nových myšlenek, které se v určitých dobách stávají naléhavými a přitahují pozornost různých myslitelů současně. Autor si všímá rozporu mezi rychlou medializací povrchnějších konceptů a opožděným uznáním hlubších, důkladně promyšlených projektů. Často dochází k tomu, že jsou tito „pomalejší“ autoři bez hlubšího porozumění zařazováni do již známých proudů, jako je postmoderna, což následně brání adekvátní interpretaci jejich díla. Text zdůrazňuje, že mechanismy nepochopení a špatné interpretace je nutné zkoumat individuálně. Jako konkrétní příklad autor zmiňuje Patočkův odstup k Masarykovu pojetí překonání pozitivismu. Hlavním tématem je tedy kritická reflexe toho, jakým způsobem jsou nové filosofické myšlenky přijímány společností a jak povrchní kategorizace deformuje jejich skutečný význam. Cílem je poukázat na potřebu důkladnějšího a individuálního přístupu k myšlenkovému odkazu jednotlivých autorů mimo zavedené mediální zkratky.
Myšlenky „nové“ (a šíření) / / Myšlenky „nové“ a / jejich šíření
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 3. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Myšlenky „nové“ (a šíření) / / Myšlenky „nové“ a / jejich šíření
Některé myšlenky jsou v určitých dobách tak „na spadnutí“, tj. do té míry se takřka vnucují těm, kdo se pokoušejí lépe porozumět své době a její situaci (jako „své“ situaci), že na ně odpovídají („reagují“ na jejich nepředmětné výzvy) velmi různí (různě orientovaní) myslitelé. Tak dochází k tomu, že někteří se medializují rychleji, než by odpovídali míře promyšlenosti jejich konceptů a projektů. Naproti tomu ti, kteří své koncepty a projekty promýšlejí důkladněji – anebo jsou třeba jen trochu pomalejší -, přicházejí jakoby opožděně a nevzbudí hned náležitou pozornost, eventuelně také jsou bez důkladnějšího porozumění přiřazováni k těm, kteří pronikli k vědomí veřejnosti dříve a rychleji. Tak třeba v naší době jsou k tzv. postmoderně připočítáváni lidé, jejich myšlenky jen vzdáleně a povrchně mohou připomínat celý tento proud. To samo o sobě by nebylo tolik na škodu, ale zároveň to způsobuje, že sám přístup k takovým myslitelům je vlastně na překážku náležitému porozumění. K tomu ovšem dochází velmi často i v jiných situacích, takže motivy podobných nepochopení a neporozumění musí být analyzovány a odhalovány pokaždé individuálně bylo by např. velmi zajímavé pokusit se najít hlavní nebo „poslední“ motivy Patočkovy nechuti porozumět Masarykovi jako překonavateli pozitivismu, apod.).
(Písek, 080303-1.)