Dokument se zabývá konceptem ideální demokracie a zdůrazňuje, že kvalita demokratického systému závisí na kvalitě jeho občanů. Autor připomíná Masarykovu myšlenku, že demokracie jako pouhý systém nestačí, neboť vyžaduje demokraty; bez nich hrozí úpadek v ochlokracii. Zásadním problémem je skutečnost, že většinu společnosti tvoří lidé s nižším vzděláním či inteligencí, což vyžaduje vysoké nároky na sebeuvědomění jednotlivců. Ideální demokracie by měla integrovat prvky původní aristokracie, kdy je lid schopen vybrat a pověřit ty nejlepší (aristoi) k rozhodování v komplexních otázkách. Tito vyvolení musí disponovat odbornými předpoklady a zároveň podléhat mechanismům kontroly, aby nezneužili svou moc k nadvládě. Být demokratem tedy znamená nejen souhlasit s těmito principy, ale také aktivně přispívat k jejich udržení a uvědomovat si vlastní limity i hodnoty ostatních. Skutečná demokracie tak není jen technickým uspořádáním, ale morálním a intelektuálním závazkem celé společnosti k výběru kompetentních lídrů.
Demokracie ideální
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 3. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Demokracie ideální
Ne každá demokracie je žádoucí, ne každá je dokonce jen přijatelná. Jsou demokratické systémy lepší a horší, a je zapotřebí mezi nimi rozlišovat, a směřovat k těm lepším. Už je proto je třeba uvažovat o hlavních zásadách či kritériích jakési „pravé“ demokratičnosti. V každé společnosti představují lidé nižší inteligence a nižšího vzdělání naprostou většinu (je dobré si připomenout to, co na počátku 90. let v Karolínu řekl prof. Höschl). Musíme to ovšem vidět v souvislosti s tím, co kdysi řekl Masaryk: demokracie jako politický systém nestačí, protože předpokládá demokraty. Konkrétně to znamená, že v zemi, kde není dost demokratů, buď nelze demokracii zavést (uskutečnit), nebo se rychle zvrhne v ochlokracii. Právě z tohoto důvodu nelze dost dobře demokratické pořádky zavádět zvenčí a uměle. Požadavek demokracie na jednotlivce spočívá v tom, že si musí být co možná přesně nebo alespoň dobře vědom svých vlastní kvalit a možností. Lidé, kteří sami sebe nepřiměřeně vysoce hodnotí, se mohou stát nebezpečím, ať už proto, že jim to ti druzí uvěří, nebo proto, že se dostanou do takové pozice, že ty druhé mohou ovládnout nebo přímo donutit. Řečeno jinak a viděno z jiné strany: také v demokracii potřebují lidé „vůdce“, kteří mají lepší předpoklady pro některá náročná rozhodování než většině těch druhých; a zároveň je zapotřebí toho, aby ti, kteří tak vysoké nároky plnit nemohou, byli schopni ty vhodnější vskutku ocenit a dobře vybrat. Dalo by se tedy říci, že ideální demokracie by v sobě měla zahrnovat také aristokracii, ovšem, v tom původním resp. rovněž pravém, „ideálním“ smyslu, tj. lidé v nejširším rozsahu („lid“) by měli být schopni vybrat mezi sebou opravdu ty nejlepší a věnovat jim svou důvěru vždycky právě v těch záležitostech, které většina nedokáže náležitě posoudit, a pro které ti vybraní potřebné předpoklady mají. Zároveň k takovéto demokracii náleží, že ti nejlepší, ARISTOI, nejen nebudou usilovat o nadvládu, nýbrž že budou vždy k dispozici kontrolní prostředky, jak tomu zabránit, kdyby o to přece jen někdo začal usilovat. Být demokratem pak mimo jiné – ale také zejména – znamená, být si toho všeho dostatečně vědom a nejen s tím souhlasit, ale být ochoten pro to nasadit vše potřebné (spolu s ostatními).
(Písek, 080315-3.)