Text se zabývá filosofickým a lingvistickým rozborem pojmu věčnost ve vztahu k času a přítomnosti. Autor odmítá pojetí věčnosti jako bezčasí stojícího zcela mimo časový rámec, neboť taková definice by znemožňovala jakoukoli souvislost s přítomným okamžikem. Etymologický původ slova odkazuje spíše k dlouhým časovým úsekům než k absenci času. Tradiční koncept „věčného nyní“ (aeternum nunc) je v textu konfrontován s moderními fyzikálními poznatky, zejména s teorií relativity. Ta radikálně zpochybňuje existenci univerzální, absolutní přítomnosti, neboť aktuální „zde a nyní“ je vždy závislé na pohybu soustavy, místě a stanovišti pozorovatele. Věčnost tedy nemůže být chápána jako statický bod mimo čas, ale musí být nahlížena skrze komplexitu relativního časování a aktuálnosti. Úvaha směřuje k redefinici vztahu mezi trváním a přítomností v kontextu soudobého vědeckého a filosofického diskurzu.
Věčnost a přítomnost (aktuální)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 4. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Věčnost a přítomnost (aktuální)
Pokud chápeme „věčnost“ jako něco, co je mimo čas, vně času, co se na času a časování nijak nepodílí, pak jde o pojetí, které musíme v celém rozsahu odmítnout. Ovšem slovo samo (a to už v klasických jazycích, nejen v dnešních) poukazuje k „věkům“, tj. k dlouhým časovým úsekům (např. v latině je aeternitas etymologicky spjato s aetas), nikoli tedy k „bezčasí“. Ostatně je zřejmé, že bezčasí by nemělo a nemohlo by mít nic společného s časem, tedy ani s přítomností, neboť přítomnost má smysl pouze v „čase“. Tradice se obvykle uchylovala k tak zvanému „věčnému nyní“, „aeternum nunc“. Toto „nunc“ nebylo tedy chápáno jako vyňaté z času, nýbrž jako „vždy přítomné“, a to v čase. Nikdy to nebylo náležitě objasněno; dnes však to je obzvlášť radikálně zpochybněno teorií relativnosti času, konkrétně relativnosti tzv. „přítomnosti“, aktuálního „nyní a zde“. To nejenom že není nezávislé na místě, ale ani na relativním pohybu určité soustavy na tomto „místě“ (ve vztahu k jiným „místům“ a jejich pohybům), a tedy ani na tzv. „pozorovateli“ a jeho „stanovišti“.
(Písek, 080401-2.)