Tento text se zabývá strukturou a filosofickou povahou otázky, kterou definuje jako zformulovaný výsledek aktu tázání. Autor zdůrazňuje nezbytnost rozlišování mezi subjektivním procesem dotazování a otázkou jakožto „zpředmětněným“ produktem či konstruktem, ke kterému je možné se opakovaně vracet. Tato distinkce je analogická k rozdílu mezi myšlením jako aktem subjektu a „myšlenkou myšlenou“, tedy objektivizovaným obsahem, který může být sdílen v dialogu s druhými. Text varuje před záměnou těchto dvou rovin, což je klíčové pro správné porozumění v komunikaci. Dále autor upozorňuje, že to, na co se dotazujeme, nemusí nutně odkazovat k bezprostřední reálné skutečnosti nebo k dosud neznámým faktům o ní. Rozlišení mezi aktem tázání a míněným předmětem dotazování je tak základním předpokladem pro hlubší analýzu lidského myšlení a dialogického setkávání, kde je třeba dbát na to, co je v daném kontextu skutečně míněno.