Text se zamýšlí nad podstatou tázání a jeho vztahem k budoucnosti. Autor kritizuje běžné chápání dotazování jako prostého zjišťování informací, které již někdo jiný zná. Místo toho definuje nejvlastnější charakteristiku otázky jako zaměření na to, co doposud „není“. Každý akt tázání směřuje k uskutečnění něčeho, co v daném okamžiku pro tazatele ještě neexistuje, čímž se dotazování stává procesem proměny „nejsoucího“ v „jsoucí“. Právě tato orientace na budoucí událost poznání staví fenomén otázky do opozice vůči striktní kauzalitě. Otázka není pouhým následkem nevědění, ale aktivním očekáváním a směřováním k tomu, co má teprve nastat. Autor dovozuje, že tázání je vnitřně spjato s kategorií budoucnosti, neboť usiluje o naplnění dosud neuskutečněného stavu vědění skrze lidskou iniciativu a očekávání.
Dotázání na „budoucí“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 4. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Dotázání na „budoucí“
Nesmíme se nechat mýlit tzv. obvyklostí, tj. tím, že se v běžném životě nejčastěji dotazujeme na něco, co už někdo ví a zná, co zůstalo až dosud neznámo pouze nám. Nejvlastnější „vlastností“ dotazování je zaměření na to, co „není“, nikoli na to, co sice „je“, ale co jenom my sami nevíme, neznáme a co bychom znát chtěli. Vždyť i v takových případech, kdy něco známo skutečně je, nejde vposledu o to, co je známo, nýbrž o to, aby to bylo známo také nám – a to právě „není“, není to ještě uskutečněno, ještě jsme se to nedozvěděli a naše dotazování má být právě cestou k tomu, abychom toto „ještě nejsoucí“ učinili „již jsoucím“, tedy abychom něco ještě neskutečného učinili uskutečněným. Každá otázka je tedy zaměřena na něco budoucího, na něco, co tu ještě není, k čemu ještě nedošlo, co ještě nebylo uskutečněno. Tak platí, že vlastně každé dotazování směřuje k tomu, co ještě není, ale co snad nastane, k čemu dojde: nyní to neznáme, nevíme, ale chtěli bychom to vědět a jsme připraveni pro to něco udělat. Samo tázání jako fenomén, který každý zná z vlastní zkušenosti, je argumentem proti kauzalitě: otázka není „následkem“ našeho nevědění, nýbrž je zcela zaměřena k něčemu, co očekává od budoucnosti a z budoucnosti, je očekáváním toho, co snad přijde.
(Písek, 080404-2.)