Tento text analyzuje hlubokou krizi socialismu, přičemž vychází z úvah českého myslitele Emanuela Rádla z roku 1933. Autor nahlíží na sovětský "reálný socialismus" nikoliv jako na přirozený vrchol hnutí, ale jako na jeho politováníhodnou degradaci a perverzní odnož, která se zásadním způsobem zpronevěřila původním demokratickým ideálům. Jelikož socialismus historicky vznikl s ambiciózním cílem dovést principy demokracie do všech společenských důsledků, představuje bolševismus a podobné totalitní hereze totální debakl a zhroucení socialistické myšlenky jako takové. Text se však kriticky staví i k tzv. demokratickému socialismu, který v klíčových historických momentech selhal a nedokázal nabídnout žádnou novou a nosnou vizi. Moderní koncept sociálního státu je vnímán jako nedomyšlený a dlouhodobě neudržitelný projekt. Absence nových programových cílů a neschopnost adekvátně reagovat na civilizační změny vedou k definitivnímu závěru, že socialismus jako celek prochází v současnosti zásadní existenciální krizí, pro niž není patrné žádné snadné východisko.
Socialismus dnes
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 4. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Socialismus dnes
Rádl píše (in: O německé revoluci, 1933) o tom, jak první světová válka „byla těžkou porážkou pro marxismus, kterou jen ruská revoluce na čas zastírala“, a pokračuje: „Od té doby socialismus prožil však několik nových otřesů“, a líčí ty hlavní z nich. (Pha 22003, str. 77n.) Vskutku se lze na sovětský, tzv. reálný socialismus, dívat jako na jakousi odchylku, dokonce jako na degradaci a degeneraci socialismu (dost podobnou oné degradaci a degeneraci, jakou známe např. v případě fašismu či nacionálního socialismu). Tato degradovaná a v podstatě zvrhlá, perverzní odnož se vyznačuje svou protidemokratičností. Vzhledem k tomu, že socialismus vznikl jako program uplatnění demokratičnosti do všech důsledků, je možno sám vznik bolševizmu (a ovšem také ostatních protidemokratických „pseudosocialistických herezí“) chápat jako debakl a přímo zhroucení socialistické ideje. A na druhé straně onen údajný správný, protože demokratický socialismus ve všech důležitých situacích selhal. I když se trochu přiživil díky strachu z ohrožení ze strany „světového socialistického hnutí“, nepřišel dodnes s žádnou novou a nosnou myšlenkou, nemá program, tzv. sociální stát se ukázal jako nedomyšlený a neudržitelný projekt – a nic jiného nemá, co by mohl nabídnout. Je tedy možná jediný závěr: socialismu je v obrovské krizi.
(Písek, 080411-3.)