Text pojednává o hlubokém vztahu mezi pojmem a teorií, přičemž se konkrétně zaměřuje na logické souvislosti, které podmiňují samotnou existenci geometrie jako vědeckého oboru. Autor podrobně poukazuje na to, že ačkoli jsou jednotlivé geometrické obrazce, jako například rovnostranný trojúhelník, zamýšleny jako izolované entity nezávislé na měřítku či velikosti, jejich plnohodnotné teoretické uchopení vyžaduje nezbytné zapojení do širší sítě logických vazeb. Tato skutečnost jasně naznačuje, že pojmy nelze adekvátně uvažovat ani definovat v naprosté izolaci, neboť každá definice ke své platnosti nutně využívá a předpokládá řadu pojmů dalších. Klíčovým tvrzením úvahy je, že tradiční definice se ve skutečnosti netýkají pojmů samotných, ale primárně jejich intencionálních předmětů. Jakmile se totiž pokusíme přesně vymezit vnitřní obsah nebo rozsah určitého pojmu, nevyhnutelně tím opouštíme sféru čisté pojmovosti a přecházíme k analýze předmětů. Text tak kriticky hodnotí možnosti přímého nahlédnutí povahy pojmů a zdůrazňuje jejich funkční závislost na logickém kontextu a uvažování, které stojí vně samotné geometrie.
Pojem a „teorie“ – II. (jako pojmová stavba)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 5. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Pojem a „teorie“ – II. (jako pojmová stavba)
Dalším velkým problémem je ovšem i to, že mezi různými geometrickým obrazci jsou určité „logické“ vztahy, ačkoli samy o sobě jsou tyto obrazce míněny jako izolované (a nejen fakticky, ale jsou tak legitimně mínitelné – např. „výměr“ rovnostranného trojúhelníku si podržuje platnost jakoby bez ohledu nejen na jiné obrazce, ale dokonce i na všechny jiné, jinak stejné, jen větší nebo menší rovnostranné trojúhelníky, právě jako by na velikosti vůbec nezáleželo, protože mluvit a uvažovat o velikosti tam, kde jde o naprosto izolovaný obrazec, postrádá smysl). Tak se ukazuje, že geometrie jako teorie nemohla vzniknout (a ani dnes by se nemohla udržovat v jakékoli podobě) bez podpory logických souvislostí, do nichž pojem trojúhelníku je nutně zapojen. A jistě je nezpochybnitelné, že „logické souvislosti“, jak se o nich tradičně hovoří, nejsou záležitostí geometrie, nýbrž uvažování o geometrických obrazcích a také problémech. To ukazuje rovněž k tomu, že pojmy nelze uvažovat (a tedy tím méně „definovat“) jako izolované od jiných pojmů (je to ovšem zřejmé už z toho, že ke každému takovému definování nutně potřebujeme ještě řadu dalších, jiných pojmů). Definice se tedy netýká pojmů, nýbrž jejich intencionálních předmětů; o pojmech toho víme zatím příliš málo, abychom o nich mohli vůbec legitimně něco věcného prohlásit. Můžeme je pouze – a spíš jen intuitivně – srovnávat co do obecnosti (a to ještě za předpokladu, že celé to srovnávání je zapojeno do příslušných logických kontextů – přímo nahlédnout rozsah či obecnost určitého pojmu nemůžeme). Na druhé straně o nějakém „obsahu“ nebo rozsahu určitého pojmu nelze mluvit ani uvažovat vůbec, pokud do míníme s náležitou přesností, neboť v tom okamžiku, kdy chceme obsah nebo rozsah pojmu vymezit, nutně opouštíme půdu (terén) pojmů a pojmovosti a přecházíme na terén intencionálních (eventuelně reálných) předmětů.
(Písek, 080516-3.)