Text se zabývá problematikou platnosti argumentu ve vztahu k jeho kontextu. Autor zdůrazňuje, že kontext není jednotný ani integrovaný celek, nýbrž se skládá z mnoha rovin, včetně situačních, jazykových a historických aspektů. Přestože je argument pevně spjat se svým prostředím, existují myšlenky, které si uchovávají svou podstatu i po vytržení z původních souvislostí a v nových kontextech nadále rezonují. Ústředním tvrzením je, že samotný text slouží pouze jako podnět či příležitost. K tomu, aby text skutečně „promluvil“, je nezbytná aktivní role adresáta, který prostřednictvím vlastního myšlení a interpretace oživuje skrytý význam. Platnost argumentu tedy není objektivní vlastností izolovaného textu, ale výsledkem dynamického vztahu mezi myšlenkou, proměnlivým kontextem a tvořivým přístupem interpretujícího subjektu. Tento přístup odmítá představu textu jako statického nositele významu nezávislého na vnějších vlivech.
Argument – platnost (její podmínky)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 18. 5. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Argument – platnost (její podmínky)
Zdá se, že nemůže být pochyb o tom, že platnost nebo neplatnost určitého argumentu je vždycky nějak spjata s příslušným „kontextem“. A dále je zřejmé, že ten kontext není (a dokonce ze zásadních důvodů nemůže být) „jeden“, tj. nějak sám sebou a v sobě „sjednocen“, integrován, a že za takový nemůže být ani jen „předběžně“ a pouze „metodicky“ považován. Ten kontext ovšem nejen není „jeden“ ve smyslu integrovanosti, ale ani ve smyslu „roviny“ či „úrovně“ soupatřičnosti, neboť musíme přece rozlišovat mezi kontextem situačním (situačně věcně aktuálním nebo také nějak typickým), jazykovým, myšlenkovým, dobovým, a tak dále a tak podobně. To vše nelze popřít; a přece víme ze zkušenosti, že některé myšlenky obstojí jakoby samy o sobě, i když jsou formulovány velmi stručně, takže nás oslovují, i když jsou zbaveny svého původního kontextu (jakéhokoli druhu), a že tedy jsou schopny si zachovat něco bytostně vlastního, i když jsou zasazeny do kontextů velmi odlišných (zcela bez kontextů se samozřejmě obejít nemohou). Je z toho zřejmé, že žádný „text“ není ničím víc než příležitostí k tomu, abychom svým aktivním přístupem, svým vymýšlením a domýšlením umožnil, aby „promluvil“ tak, jak sám ve skutečnosti nikdy promluvit nemůže.
(Písek, 080518-2.)