Tato filosofická reflexe se zaměřuje na ontologickou povahu „pravého jsoucna“, které definuje jako vnitřně sjednocený celek neboli integrovanou událost. Autor se kriticky zamýšlí nad dosud nedostatečně tematizovaným problémem výsadního postavení aktuální fáze událostného dění. Klade si zásadní otázky po rozdílu mezi aktuální a neaktuální jsoucností – tedy fázemi, které teprve nastanou, nebo těmi, které již pominuly do sféry „bylosti“. Text zkoumá, proč může být v jednom okamžiku aktuální pouze jedna fáze události a jakým způsobem dochází k postupnému předávání této aktuálnosti v určitém neměnném pořadí. Dále autor analyzuje podmínky interakce mezi dvěma událostmi, k níž může dojít pouze tehdy, jsou-li jejich aktuální momenty v bezprostřední časoprostorové blízkosti. Celková úvaha odmítá vysvětlování těchto fenoménů pouze skrze vnější souvislosti a nabádá k hlubšímu zkoumání vnitřní integrity a dynamiky jsoucna jakožto procesu.
„Aktuálnost“ a dění
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 7. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
„Aktuálnost“ a dění
Jakmile si náležitě uvědomíme, že každé pravé jsoucno představuje jednotu, tj. že je celkem vnitřně sjednoceným či přesněji po celou dobu sjednocovaným (integrovaným), musíme si zároveň uvědomovat onen pozoruhodný problém, spojený s jakýmsi (dosud ne dost tematizovaným) privilegovaným postavením každé aktuální „fáze“ událostného dění, tj. každé právě aktuální přítomnosti (na rozdíl od „přítomností“ neaktuálních, tj. zpřítomňovaných fází minulých nebo budoucích, spjatých s touto událostí oním sjednocením). Čím se vlastně liší jsoucnost aktuální od téže jsoucnosti, ale neaktuální (tj. takové, která se aktuální má teprve stát, anebo takové, která už aktuální byla, ale nyní je už „součástí“ bylosti)? A proč může být aktuální pouze jedna jediná fáze událostného dění, které je vnitřně integrováno v jednotu „události“? A jak dochází k onomu pozoruhodnému „předávání“ právě „jsoucí“ aktuálnosti postupně z fáze na fázi v určitém „pořádku“, který nemůže být v některých parametrech změněn? Proč se mohou dvě „události“ setkat nebo střetnout pouze za toho předpokladu, že jejich určité právě aktuální „momenty“ či „fáze“ jsou si prostorově i časově velice, velice „blízko“? Rozhodně to nemůže být „řešeno“ jen z hlediska vnějších souvislostí (např. trváním některých „nižších“ složek a tím vzhledu apod.).
(Písek, 080702-4.)