Tento text se hluboce zabývá vnitřní strukturou vědomí, přičemž se zaměřuje především na vztah mezi prožíváním jakožto samotným aktem a tím, co je v tomto aktu prožíváno. Autor vychází z teze, že vědomí je charakterizováno jako výkonný akt a zároveň jako bytostná zaměřenost k něčemu vnějšímu, co už není součástí tohoto výkonu, tedy jako intencionalita. Ačkoli je každý vědomý akt ze své podstaty prožíván, neznamená to ještě automaticky jeho reflexivní uvědomění, k němuž dochází až skrze následné akty reflexe. Studie důsledně analyzuje ontologický rozdíl mezi aktem vědomí a jeho intencionálním předmětem, přičemž zdůrazňuje, že to, k čemu se subjekt vztahuje, nikdy nesplývá se samotným procesem prožívání. Hlavní filosofickou otázkou práce zůstává, zda může být samotný intencionální vztah prožíván bez nutnosti reflexe. Text dále vymezuje kritickou hranici mezi pouhým nevědomým děním a prožívaným děním, čímž přispívá k fenomenologii vědomého života a hlubšímu pochopení vztahu mezi subjektem a světem.