Text se zabývá ontologickou povahou „události“ nahlížené jako „pravé jsoucno“, přičemž klade důraz na její naprostou jedinečnost a specifický charakter jejího počátku. Autor tvrdí, že každou událost definuje její nezaměnitelné místo v časoprostorovém poli, které je tvořeno vzájemným pronikáním jednotlivých jsoucen. Stěžejním bodem úvahy je analýza fenoménu počátku: skutečný počátek události nemůže být pouhým produktem nebo následkem minulých okolností, neboť v takovém případě by nebyl události vlastní. Aby byla událost skutečným jsoucnem, musí si svůj počátek aktivně přivlastnit skrze své vlastní dění. Text dospívá k provokativnímu závěru, že pravý počátek musí „přicházet“ z budoucnosti, nikoli z minulosti či okolního prostředí. Jedinečnost každého pravého jsoucna spočívá právě v tomto ontologickém zlomu, kdy dochází k přechodu z modu „ještě ne“ do modu „už ano“. Tato reflexe tak nabízí hluboký vhled do dynamiky vznikání a povahy existence v čase.