Text se zabývá kritickou analýzou pojmu humanismus, který je často interpretován nejednotně a povrchně. Autor zdůrazňuje, že chápání humanismu přímo závisí na definici člověka a lidskosti. Kritizuje pojetí, které se pouze smiřuje s danou fakticitou lidské existence, ať už biologickou, psychologickou či sociální. Skutečný humanismus definuje jako vědomý program směřující k překonávání nelidských prvků v člověku i ve společnosti. Lidskost není chápána jako vrozený stav, ale jako nenaplněný úkol, etická norma a závazek, který odhaluje nedostatečnost aktuálního stavu. Člověk se lidským teprve musí stát skrze úsilí o polidštění. Cílem humanismu jako životního a společenského programu tedy není člověk v jeho současné, nedokonalé podobě, ale člověk v horizontu toho, kým má být. Tento přístup vyžaduje neustálé rozlišování mezi tím, co je dané, a tím, co je skutečně lidské.
Humanismus
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 8. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Humanismus
Slovo „humanismus“, které bývá často jen krycím jménem pro nějaké pozitivní hodnocení, může být spojováno s velmi odlišnými ideovými koncepty, z nichž některé jsou dokonce vysoce problematické. Starý výrok „Homo sum, nihil humani a me alienum puto“ může být podle toho vyložen hned několikerým způsobem. Vše záleží na tom, jak chápeme právě „člověka“, neboť podle toho dopadne i naše pojetí toho, co je „lidské“, „humánní“, a co znamená ono slovo „humanismus“. Jde o to, zda se chceme smiřovat s tím vším, co k člověku patří už od narození, i s tím, do čeho, do jakých podmínek, do jakého prostředí, do jaké společnosti se svým narozením dostává, anebo zda dovedeme kriticky a rozmyslně rozlišovat, co je na daném člověku-jednotlivci a i na daných společenských poměrech atd. nelidského. Je-li humanismus chápán jako program omezování a překonávání všeho, co je na člověku i na jeho prostředí nelidského, a zejména všeho, co člověka lidé nelidského dělají, pak to už není směřování s daným stavem, ale pokus resp. mnoho pokusů o opravdové polidštění člověka, který tím, že se narodí, se ještě zdaleka lidským nestane, ale ona lidskost je před ním jako úkol, kterému se teprve musí věnovat. Zkrátka a dobře: lidskost, humanita není to, co „jest“, není to fakticita (a to ani biologická, ani psychologická, ani sociální), ale je to stále ještě nenaplněný úkol, je to norma, kritérium, které nelze odvozovat ze žádné danosti, ale co každé danosti ukazuje její nedostatečnost, nedokonalost a neúplnost, a to nikoli proto, aby se s takovou neúplností a nedokonalostí člověk smiřoval a aby se s ní, tj. sám se sebou spokojoval, Má-li mít humanismus vskutku dobrý, pozitivní smysl, musí lidství a lidskost chápat jako plán, program, úkol, závazek, tedy jako něco, co stále ještě není dost dobře a dost plně uskutečněno, ale co každého člověka zavazuje a vede stále dál. Cílem humanismu jako programu není člověk jak „jest“, ale člověk, jak ještě není, ale jak „má být“.
(Písek, 080810-1.)