Tento text kriticky zkoumá povahu dění a skutečnosti v reakci na potřebu překonat tradiční metafyziku. Autor argumentuje, že ačkoli je zdůraznění proměnlivosti a tekutosti světa nezbytné, pouhý důraz na kontinuální proces by vedl k představě beztvarého a neuchopitelného celku. Je proto nutné zavést kritickou obranu, která uznává existenci mezí, hranic, počátků a konců v rámci vesmírného dění. Skutečnost je třeba chápat jako souběh kontinuity a diskontinuity, kde vedle všudypřítomných souvislostí existují i jejich přerušení. Text však zdůrazňuje, že samotné uznání počátků a konců nestačí k úplnému pochopení individuality. Klíčovou otázkou zůstává, jak definovat konkrétní, nedělitelné procesy tak, aby si zachovaly svou vnitřní integritu a sjednocenost. Úvaha směřuje k potřebě hlubšího vhledu do struktury jednotlivých jsoucen, která nejsou jen částmi proudu, ale svébytnými entitami s vlastní identitou. Tento přístup umožňuje vyhnout se redukcionismu a zachovat bohatost konkrétní zkušenosti ve světě, který je v pohybu, ale nikoli bez řádu a vnitřního sjednocení.
Dějovost není vše
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 8. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Dějovost není vše
Důraz na všeobecnost změny a na „tekoucí“ charakter skutečnosti je sice důležitý a nezbytný (protože je nezbytné překonat tradiční metafyziku), ale to by samo o sobě vedlo k závěru, že veškerenstvo je jediný obrovský „beztvarý“ proud, jediný myšlenkově neuchopitelný kontinuální „proces“. Právě proti tomuto závěru je třeba mít po ruce obranu, a to nikoli jakoukoli, ale náležitě kritickou obranu. A ta spočívá v neméně naléhavém důrazu na to, že tento „proud“ či „proces“ je plný nejenom dění, ale také počátků a konců dění, tedy mezí, hranic, kdy něco skutečně (a nejen zdánlivě) končí, a naopak něco skutečně (a nikoli jen zdánlivě) začíná. Prostě musíme počítat s tím, že vesmírné dění je nejen nepřetržité, kontinuální (tj. že to není jen série okamžiků jakožto bodů bez trvání), ale že je také přetržité, tedy že sice téměř všechno souvisí se vším, ale že vedle souvislostí je třeba vidět i nesouvislosti, tj. počátky a konce souvislostí. Nicméně to by ještě zdaleka nestačilo: sama „přetržitost“, tj. počátky a konce „procesů“ (tj. jednotlivých procesů) nemohou objasnit, jak takový proces, který „má“ svůj počátek a konec, může být vskutku „jednotlivý“, „individuální“, nedělitelný, „konkrétní“, tj. jak může být pojat tak, aby nebyl o něco podstatného připraven, tj. aniž by byl zbaven vnitřní integrity, sjednocenosti.
(Písek, 080823-2.)