Tento text se zabývá problematikou generalizace a kvantifikace v rámci tzv. exaktních věd a jejich vlivem na lidské myšlení. Autor kritizuje tendenci matematizovaného uvažování opomíjet jednotlivosti a odchylky ve prospěch statistického průměru, který je často považován za jedinou relevantní normu. Navzdory hluboce zakořeněnému paradigmatu statické objektivity se však stále více prosazuje myšlení vývojové a dějinné. Klíčovým momentem této změny byl přínos Charlese Darwina, který organismy zasadil do širších vývojových linií. Tento posun v perspektivě proměňuje chápání statistických modelů, jako je Gaussova křivka, která již není vnímána jako neměnný stav, ale jako dynamický útvar v pohybu. Práce tak poukazuje na napětí mezi tradičním vědeckým redukcionismem a moderním pojetím reality jako procesuální a historicky podmíněné entity, kde i okrajové jevy hrají zásadní roli ve vývoji celého systému.