Tato studie se zabývá vztahem mezi reflexí a praktickým životem, přičemž rozlišuje mezi podstatou reflexe a jejími funkcemi. Reflexe je nahlížena jako nástroj či „vynález“, který má svá specifická využití, ale i jasně vymezené hranice. Autor zdůrazňuje, že v určitých situacích může být reflektivní pozornost spíše na překážku, zejména u automatizovaných dovedností a profesionálních výkonů. Na příkladech hry na klavír, šermu či jízdy na kole ukazuje, jak může vědomá kontrola narušit plynulost naučených pohybů. Podobně je tomu v umělecké tvorbě, kde reflexe zaujímá pouze služebnou a podřízenou roli vůči samotnému tvůrčímu procesu. Práce tak upozorňuje na to, že ačkoliv je reflexe nezbytnou součástí myšlení, její neadekvátní aplikace do oblastí vyžadujících bezprostřední akci nebo intuici může vést k narušení výkonu. Celkově text nabízí kritický pohled na meze intelektuální reflexe v kontextu žité skutečnosti a umění.