Tento text pojednává o povaze vědomí jako o souboru různorodých výkonů a aktů, nikoli jako o svébytné jednotě. Autor zdůrazňuje, že vědomí samo o sobě postrádá vnitřní integritu, a proto musí být jeho jednota neustále aktivně ustavována subjektem, který stojí „vně“ či „nad“ těmito akty. Jednotlivý akt vědomí není schopen sám zajistit svou vlastní jednotu ani integritu celku; je zcela závislý na subjektu jakožto garantovi. Subjekt pak plní klíčovou roli nejen při sjednocování izolovaných aktů, ale zajišťuje také jejich vzájemnou kompatibilitu a systémovou provázanost v rámci širšího celku. Text varuje před reduktivním chápáním vědomí jako pouhé plurality myšlenkových aktů. Zdůrazněním dynamické a nesamostatné povahy vědomí text obrací pozornost k subjektu jako nezbytnému sjednocujícímu principu, bez něhož by vědomí zůstalo jen nesouvisejícím shlukem dílčích operací postrádajících hlubší smysl a kontinuitu.