Tato práce se zabývá povahou vědomí a jeho vztahem k jednotlivým aktům vědomí. Vědomí je zde interpretováno nikoliv jako aktivní subjekt či činitel, ale spíše jako abstraktní sféra, prostor nebo specifické prostředí, v němž se odehrávají konkrétní vědomé procesy. Autor zdůrazňuje, že terminologické spojení „akty vědomí“ je nutné chápat primárně jako „vědomě vykonávané akty“. Klíčovým argumentem je odmítnutí představy vědomí jakožto samostatného subjektu, který by tyto akty aktivně prováděl. Text dále navrhuje metodologickou analogii mezi integritou aktů vědomí a integritou biologických funkcí, což umožňuje lépe uchopit propojenost a fungování těchto procesů v rámci celku. Studie se zaměřuje na ontologické vymezení vědomí jakožto nezbytného rámce pro lidskou zkušenost a jednání, přičemž kriticky redefinuje tradiční pojetí subjektivity v kontextu fenomenologického či psychologického zkoumání. Cílem je objasnit, jakým způsobem jsou jednotlivé akty integrovány do širšího rámce vědomého prožívání, aniž by docházelo k personifikaci vědomí jako takového.