Tato práce se zabývá povahou reflexe a jejími vztahy k jiným reflexím, přičemž zdůrazňuje, že izolovaná reflexe je pouze metodickým konstruktem, nikoli skutečností. Autor argumentuje proti psychologickému atomismu, který se snaží duševní jevy rozkládat na samostatné složky. Místo toho ukazuje, že všechny duševní procesy jsou vzájemně propojeny v neohraničených kontextech. Umělé ohraničování těchto procesů skrze intencionální modely a vymezování pojmů je sice v myšlení běžné, ale zakrývá dynamickou povahu vědomí. Reflexe je zde definována jako akt, výkon a děj, který probíhá současně vnitřně i navenek. Text kritizuje snahu přistupovat k reflexi jako k něčemu složenému z operativně izolovatelných prvků. Namísto hledání statických složek je třeba reflexi zkoumat jako celistvý proces, který nelze redukovat na jednotlivé části bez ztráty jeho podstaty a hloubky v rámci širšího kontextu lidské psychiky a zkušenosti.
Reflexe a vztahy k jiným reflexím
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 9. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Reflexe a vztahy k jiným reflexím
Jednotlivá reflexe může být jen metodicky konstruována (a třeba analyzována), ve skutečnosti žádná izolovaná jednotlivá reflexe není možná. Je tomu tak především proto, že tzv. „duševní jevy“ (ať už je konstruujeme a pak pojmenováváme jakkoli) jsou vždycky navzájem spjaty do kontextů, které se samy vůči sobě navzájem neohraničují (ale mohou být leda uměle ohraničovány, obvykle tím, že jsou spjaty s příslušnými intencionálními modely, dosud nejčastěji „předměty“, přičemž se poněkud matoucím způsobem mluví o „vymezování pojmů“), ale které tedy mohou a někdy i musí být takto uměle „ohraničovány“. „Atomismus“ v psychologii (ale také ve fyziologii atd.) je sice zejména pro zpředmětňující myšlení velmi atraktivní, také proto, že má již dávný (starořecký) původ, ale jeho použití má své silně omezené možnosti. Proto při zkoumání povahy reflexe (reflexí) musíme stále pamatovat na to, že reflexe je akt, výkon, a tedy děj, a to jako „uvnitř“, tak „navenek“. Nemůžeme proti k reflexi přistupovat tak, jako by byla z něčeho „složena“, a hledat její „složky“, které by bylo možno operativně izolovat a také zkoumat.
(Písek, 080910-2.)