Tato práce se zabývá povahou reflexe a jejími vztahy k jiným reflexím, přičemž zdůrazňuje, že izolovaná reflexe je pouze metodickým konstruktem, nikoli skutečností. Autor argumentuje proti psychologickému atomismu, který se snaží duševní jevy rozkládat na samostatné složky. Místo toho ukazuje, že všechny duševní procesy jsou vzájemně propojeny v neohraničených kontextech. Umělé ohraničování těchto procesů skrze intencionální modely a vymezování pojmů je sice v myšlení běžné, ale zakrývá dynamickou povahu vědomí. Reflexe je zde definována jako akt, výkon a děj, který probíhá současně vnitřně i navenek. Text kritizuje snahu přistupovat k reflexi jako k něčemu složenému z operativně izolovatelných prvků. Namísto hledání statických složek je třeba reflexi zkoumat jako celistvý proces, který nelze redukovat na jednotlivé části bez ztráty jeho podstaty a hloubky v rámci širšího kontextu lidské psychiky a zkušenosti.