Tento text zkoumá hermeneutický přístup k četbě a interpretaci filosofických děl. Autor v něm zdůrazňuje, že k dosažení skutečného porozumění filosofovi zdaleka nestačí pouhé osvojení si jeho textů nebo lingvistická analýza použitých výrazů. Klíčovým prvkem je schopnost uchopit ústřední ideu či myšlenkové směřování, kterým byl myslitel veden. Autor se přitom opírá o Kantovu a Heideggerovu kritiku historiků filosofie, kteří se často nechávají omezit jazykovým rozborem a přehlížejí to, co chtěl filosof ve skutečnosti sdělit. I když je původní záměr autora přístupný jen nepřímo skrze dochované spisy a navazující komentáře, cílem četby by mělo být aktivní následování směru, k němuž filosofie směřovala. Interpretace tedy není jen pasivním příjmem informací, ale tvořivým procesem, v němž čtenář přejímá myšlenkový směr a dále jej rozvíjí. Skutečné pochopení filosofie tak představuje přesah od textu k hlubšímu smyslu a jeho kontinuálnímu promýšlení v rámci filosofické tradice.
Filosofie a její „idea“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 9. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Filosofie a její „idea“
Filosofy musíme číst tak, že se pokoušíme co nejlépe pochopit myšlenku (ideu), které je vedla (či kterou byli vedeni). Abychom tuto myšlenku (přesně: její myšlené) pochopili, a to bez ohledu na to, zda s ní souhlasíme a zda si ji „osvojíme“ či nikoli), potřebujeme víc než jen dobře přečíst a pamatovat všechno, co o tom napsali. Kant (Heideggerem v té věci citovaný) kdysi napsal s výtkou, že „mnohý dějepisec filosofie … nemůže pro jazykový rozbor toho, co oni [staří filosofové] řekli, vidět to, co říci chtěli“. Ale to není nejpřesněji vyjádřeno, oč při pochopení filosofa jde, neboť k tomu, co říci „chtěl“, přece nemáme jiný přístup než právě přes to, co napsal (a ovšem také přes to, co ve svých komentářích napsali jiní, a částečně i přes to, jakým způsobem na to jiní ve svém vlastním myšlení „navázali“, aniž to třeba vůbec výslovně komentovali). To, co skutečně, doopravdy „chtěl“ říci, je nám proto ještě daleko méně přístupné než to, co napsal a co po něm takto napsáno zůstalo (a co četli a komentovali další myslitelé). Naproti tomu to, k čemu svým filosofováním, tj. svou provozovanou filosofií směřoval, je právě to hlavní, k čemu se máme nechat nasměrovat, a pak to co nejdále dovést tím (a prostřednictvím toho), co napsal (nebo co řekl, pokud ještě žije nebo pokud to zapsal někdo jiný).
(Písek, 080916-1.)