Tento text se zabývá ontologickým přehodnocením základních stavebních prvků reality. Autor argumentuje, že nejmenší nedělitelné jednotky skutečnosti, tradičně označované jako „atomy“ či „kvanta“, by neměly být chápány jako hmotné částice či statické objekty, nýbrž jako elementární události. Tato perspektiva se vztahuje i na teorii superstrun, kde struna není vnímána jako neměnný substrát, ale jako proces či dění se svým počátkem a koncem. Relativní a dočasná trvalost objektů v tomto pojetí nevychází z podstaty věcí, ale vzniká zapojením událostí do specifických struktur, tzv. smyček, které je nutné neustále udržovat. Autor zásadně odmítá dualismus dění a nehybného substrátu a zdůrazňuje, že z události nelze vydělit nic, co by samo nebylo dějem. Celek textu tak představuje radikální odklon od substanční ontologie směrem k ontologii událostné, která odmítá koncept strun jako neměnných entit a nahrazuje jej dynamickým pojetím reality jakožto řetězce navazujících událostí.