Tento text kriticky zkoumá koncept „chrononů“ jakožto hypotetických elementárních jednotek času. Autor argumentuje, že snaha rozdělit čas na nejmenší nedělitelné části je problematická, neboť se pokouší vysvětlit podstatu času jeho převedením na bezčasové prvky. Tato myšlenka navazuje na starověké tradice Zénóna z Eleje a atomistů, avšak neřeší základní problém časovosti. Pokud je chronon homogenní a bez vnitřní struktury, nemůže vysvětlit vznik fenoménu času; pokud vnitřní strukturu má, problém času se pouze odsouvá do jeho nitra. Text dále upozorňuje na nezbytnou souvislost mezi časem a gravitací v duchu Einsteinovy obecné relativity. Autor navrhuje, aby se fyzikální modely, jako jsou chronony a gravitony, přestaly chápat jako izolované částice. Místo toho prosazuje radikální změnu paradigmatu, kdy by tyto entity měly být nahlíženy nikoli jako statické body, nýbrž jako dynamické „události“. Tento přístup umožňuje lépe uchopit ontologickou povahu času a jeho sepětí s prostoročasovou strukturou vesmíru.
Čas a „chronony“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 9. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Čas a „chronony“
Rozkouskovat čas na „chronony“, tj. jakési nejmenší kousky „času“, aby to byl ještě čas, a nikoli nečasový, bezčasový „bod“, se mi jeví jako vysoce problematická záležitost. Je to jen pokus jak znovu odvysvětlit čas a převést jej na ne-čas, na něco ne-časujícího a mimo-časového. Vlastně jde o obnovení myšlenky Zénóna z Eleje, až na to, že jeho spíš jen geometrické body jsou nahrazeny jakýmisi atomy času, tedy spíš po vzoru konstrukce Leukippovy a Démokritovy. Obrovský problém tím ovšem nebyl vyřešen, nýbrž „skryt“ dovnitř „chrononu“: buď takový „chronon“ nemá vůbec žádnou strukturu a je zcela homogenní (jako tomu bylo u starých atomistů), a pak zůstává záhadou, jak může jakýmkoli způsobem vyvolat to, čemu říkáme „čas“ (tj. fenomén času a časovosti); anebo je čas zatlačen do nitra chrononu, a pak nadále zůstává neobjasněným problémem, i když je takto skryt (a může být zanedbán). Zejména se mi zdá povážlivé, že se v tom ohledu zanedbává nepřehlédnutelná souvislost mezi časem a gravitací, jak na to přesvědčivě poukázal Einstein. „Chronony“ jako konstrukce, tj. matematicko-fyzikální modely, nemohou být konstruovány odděleně od jiných takových modelů či konstrukcí, totiž „gravitonů“. A navíc jsem hluboiec přesvědčen, že právě u nich bud zapotřebí skončit s představami nějakých „částic“ a začít s novým způsobem jejich mínění a myšlení jakožto „událostí“.
(Písek, 080924-3.)