Text pojednává o specifické povaze filosofie, která se vyznačuje absencí pevně stanoveného předmětu bádání a univerzálně závazné metodologie. Na rozdíl od exaktních věd je podoba filosofického myšlení plně v rukou konkrétního myslitele, který si volí vlastní formy vyjádření i míru intelektuální přísnosti. Autor dokumentu ilustruje tuto rozmanitost na historických příkladech, od Sókratovy ústní tradice a Platónových dialogů až po aforismy či nesystematické úvahy myslitelů jako jsou Kierkegaard a Nietzsche. Právě tato metodologická a formální svoboda odlišuje filosofii od vědy a umožňuje jí existovat v mnoha rozmanitých podobách. Závěr textu nastoluje klíčové otázky po smyslu a úkolu filosofie v současném světě. Zamýšlí se nad jejím významem pro vnitřní život jednotlivce i pro fungování širšího lidského společenství, čímž zdůrazňuje existenciální a společenský rozměr této disciplíny, která se neustále nově definuje skrze své tvůrce a jejich individuální přístupy k hledání pravdy.
Filosofie – smysl, úkol
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 9. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Filosofie – smysl, úkol
Filosofie nemá pevný, obecně závazný „předmět“, a nemá ani nějakou rozhodující, specifickou metodu. V důsledku toho se nikdy nemůže stát vědou, i když si může výběrově osvojit některé z vědeckých metod, a navzdory tomu, že si může podobně jako nejnáročnější vědy uložit přísné normy a náročná kritéria. (Ale vždy to záleží na ní resp. na jejím „autorovi“, na filosofujícím mysliteli, co si vybere a co naopak odmítne nebo nechá stranou.) Také forma, jakou si filosof zvolí, je výlučně záležitostí jeho rozhodnutí a není obecně závazná; právě proto máme v dějinách mnoho příkladů různého „provozování“ filosofie: Sókratés nic nepsal, Platón v akademii pěstoval a pak i psal dialogy, a v těch psaných rozhodující myšlenky obvykle vkládal do úst Sókratovi, Aristotelés nejraději vykládal filosofii při procházení, ale dbal i na písemné záznamy. Někteří myslitelé psali jen nápady, poznámky, aforismy. Jsou dokonce někteří, co nepovažují za nutnost logickou prokomponovanost filosofického myšlení, ba ani sjednocenost, integritu tohoto myšlení (uvádí se Kierkagaard nebo Nietzsche, z nichž ovšem ani jeden se nedeklaroval jako filosof). A tak nezbývá než se tázat: jaký význam má vůbec filosofie v život jednotlivce? A jaký má pro širší společenství?
(Písek, 080927-1.)