Text se zabývá ekumenickým prostředím semináře v Jirchářích v 60. letech 20. století. Po válce budova připadla Českobratrské evangelické církvi, ale sloužila studentům různých evangelických vyznání, což odráželo charakter tehdejší Komenského fakulty. Klíčovým prvkem byly tzv. „Jirchářské čtvrtky“, které původně oživily spolupráci mezi Komenského a Husovou fakultou, ale postupně se zásluhou iniciátorů, jako byl Jiří Němec, otevřely i katolíkům. Významní katoličtí intelektuálové jako Jan Sokol či Karel Floss se aktivně zapojovali do diskusí, což ovšem naráželo na odpor některých konzervativních kruhů, které si stěžovaly u arcibiskupa Tomáška. Napětí bylo nakonec zmírněno oficiální návštěvou J. L. Hromádky a dalších představitelů v arcibiskupském paláci, která vyústila v neformální schválení těchto aktivit. Tato éra představuje zásadní moment v dějinách českého ekumenismu, kdy docházelo k překonávání konfesijních bariér a k hlubokému intelektuálnímu dialogu mezi protestanty a katolíky v tehdejším Československu.