Text se zabývá ekumenickým prostředím semináře v Jirchářích v 60. letech 20. století. Po válce budova připadla Českobratrské evangelické církvi, ale sloužila studentům různých evangelických vyznání, což odráželo charakter tehdejší Komenského fakulty. Klíčovým prvkem byly tzv. „Jirchářské čtvrtky“, které původně oživily spolupráci mezi Komenského a Husovou fakultou, ale postupně se zásluhou iniciátorů, jako byl Jiří Němec, otevřely i katolíkům. Významní katoličtí intelektuálové jako Jan Sokol či Karel Floss se aktivně zapojovali do diskusí, což ovšem naráželo na odpor některých konzervativních kruhů, které si stěžovaly u arcibiskupa Tomáška. Napětí bylo nakonec zmírněno oficiální návštěvou J. L. Hromádky a dalších představitelů v arcibiskupském paláci, která vyústila v neformální schválení těchto aktivit. Tato éra představuje zásadní moment v dějinách českého ekumenismu, kdy docházelo k překonávání konfesijních bariér a k hlubokému intelektuálnímu dialogu mezi protestanty a katolíky v tehdejším Československu.
Jircháře v 60. letech
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 10. 2008
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2008
Jircháře v 60. letech
Budova semináře v Jirchářích po válce přešla do vlastnictví Českobratrské evangelické církve (CČE), ale bydleli tam studující i jiných, menších evangelických církví, a samozřejmě také ze Slovenska; to zcela odpovídalo ekumenickému charakteru celé Komenského fakulty. Ten ekumenismus napadal sice na jednu nohu, ale zahájení Jirchářských „čtvrtků“ se stalo nejen příležitostí k oživení spolupráce s Husovou fakultou (velmi aktivně spolupracoval zejména prof. Trtík, což ani nemůže být dost doceněno; pravidelně se účastnil také jeho asistent dr. Kučera), ale zejména k tomu, jak jej konečně rozšířit i na katolíky. Proto se mezi hlavními organizátory a aktivisty od počátku stalo několik mimořádně otevřených (Jiří Němec, Václav Frei, Karel Floss, Jan Sokol a další) a brzo se večerů účastnila celá řada katolíků (žel také několik, kterým to bylo proti mysli a kteří spolupráci dost narušovali a intervencemi a stížnostmi u arcibiskupa Tomáška se pokoušeli dosáhnout zákazu nebo aspoň nedoporučení účasti katolíků). (Tomu byla v podstatě učiněna přítrž, když byl Hromádka spolu s několika námi, samozřejmě včetně Jiřího Němce, který byl hlavním iniciátorem tohoto slavného přijetí, pozván do arcibiskupského paláce a když tak došlo k jakési veřejné deklaraci, že „nihil obstat“.)
(Písek, 081001–2.)